Relic Dances (2004)
Silent Stream of Godless Elegy
Redblack
15.09.2004 | Když v roce 1994 Jura Pavlica s Vlastou Redlem spustili společný bigbít, nemálo našinců ohrnovalo nos a stavělo se k nim bokem: hybajte někam s tímhle mičurinstvím. Ten samý rok pak pánové na festivale v Rudolstadě zazářili.
Tomášovi Kočkovi se říká valašský Pavlica a pokusit se v téže době o to, co nyní, ženou ho snad klackem – spojit hutnou valivost agresivních doometalových kytarových depresí s moravskou cimbálovkou, na to tehdy nebyl skutečně nikdo připravený, natož zvědavý. Na svém posledním albu do Tanca! se vrátil kamsi do pohanských dob, kdy církev začínala být z bubnů teprve nervózní, aby je zanedlouho nadobro ze středoevropské kultury vytlačila. Své ohlasové písně rytmicky rozbouřil a dokázal, že moravská lidová hudba své geny nezapře.V pradávných dobách zůstává Tomáš Kočko i nadále: v roli producenta se pokouší najít souvislosti mezi syrovou, krvavou emocionalitou moravských balad a jejich novodobým ekvivalentem, doom metalem skupiny Silent Stream of Godless Elegy, nacházejícím pro změnu textovou inspiraci v lidové poetice. „Tančila bych, holoubku můj/ vezmi mě k muzice/ k muzice srdíčko moje/ celou noc protancujem/ zavřu oči / polib mě/ dnes večer zavřu oči/ pojď má lásko,“ drama I Would Dance vypráví mužský growlingový vokál, na něhož navazuje hořce sladká dívčí procítěnost. Tam, kde je potřeba ještě víc zdůraznit erbenovsky bolestivou láskyplnost nebo naopak chvíli veselí, ozývá se cymbálovka Radošov s housličkami, violou a flétnou. A než se milenci „ukryli v matičce Zemi spolu, ne však jeden v druhém“ ozve si intro akustické kytary a houslí a naopak v následující You Loved The Only Blood šohajové písknou, zaduje Radošov, ovšem protože „v povětří je cítit pláč a kvílení kosy“ , pohnou se kytarové stěny o něž se opře growling.
Na něco takového chce mít nejen odvahu – tu producent Tomáš Kočko, autoři všech skladeb Silent Stream of Godless Elegy a hostující Radošovští rozhodně mají – ale především něco o moravské zemi a muzice něco vědět. Nechat si tom vyprávět od stařečků. A nestydět se za slzy.
Jiří Moravčík
