Písňobraní (2005)
Plocek & Šuranská
Indies Records
14.10.2005 | Mít možnost popovídat si s Jiřím Plockem a jeho přítelem, legendárním folkloristou z Českého rozhlasu Brno Jaromírem Nečasem o kopaničářské hudbě a o tom jak pan Nečas chodil na víno s Janem Skácelem, pochopíte proč Jiří s Jitkou Šuranskou natočili tak z duše vytrysklé hudecké album a proč není v OSE.
A proč to panu Nečasovi i v třiaosmdesáti letech v písničce Už je dzeň zpívá, jako málokomu. A proč Jiří Plocek, zakladatel Teagrassu, vyměnil mandolínu za housle. A nebo stačí pouze poslouchat a věřit mu, že tak osobně pojatou muziku ještě nikdy nenatočil. V bokletu sice píše, že popudem mu k tomu byla účast na spontánním společném hraní hudecké hudby na Horňácku, se vší její “syrovostí ve výrazu, vysokou mírou improvizace a přímočarou poctivostí”, ale kdo ho zná, ví, že k moravské hudbě vždycky přistupoval spíš pocitově než folkloristicky a ať už jako hudebník či nakladatel se považoval především za služebníka moravské lidové hudby, ne za otroka nakladatelů a hitparád.
Třináct lidových písniček s houslistkou Jitkou Šuranskou – jinak klasicky vzdělanou členkou zlínské filharmonie – a mnoha hosty ( Roman Dostál od Oborohu, Petr Surý, Luboš Malina) přehrávají jakoby od boku, z okamžitého popudu, neobyčejně jednoduše a čistě. Jak Jiří říká, “nejdůležitější je vnitřní postoj, co ze sebe pustíš, a ruce už podle toho začnou fungovat samy”. A co je hlavní, po stejném chodníčku se s ním – i v rámci koncertní Hudecké úderky – vydala i o desítky let mladší Jitka Šuranská, s hlasem od Pánaboha, zapomínající co jí od lidové hudbě na konzervatoři učili.
V době, kdy se zapšklí a nepoučitelní fokloristé přou se stařečky a mladá generace uvádí moravské lidovky do bigbítu, připomíná tohle vesnicky čisté album pověstný Skácelův strom, “jenž nechtěl být ničím jiným než krásným stromem”, kterému Jan Skácel záviděl: “Úplně všechno. Listí, haluze, vítr, hudbu i kulatá léta. Byl totiž výraznější než já.”
Jiří Moravčík
