Reprezent (2008)
Gipsy.cz
Indies Scope Records
18.07.2008 | Oprostíme-li se od Bangovy všudepřítomnosti v hudebním a bulvárním tisku, zapomeneme-li na Zlatého Slavíka, Eurovizi, Třináctou komnatu a komerční tah s Čuňárnou, zůstane hudba – na domácí poměry silná, originální, zvukově hutná, bezešvě svázaná s nebývale ostrým ironickým slovníkem a odzbrojujícím kazatelstvím – výrazně pronikající na mezinárodní scénu: s přihlédnutím na evropský žebříček world music, jehož pořadí neurčuje prodej nýbrž desítky DJejů ze specializovaných radiových pořadů, představuje konečné jednadvacáté místo Gipsy.cz nejlepší umístění našince v osmnáctileté historii respektovaného panelu world music. Navíc se Reprezent tím pádem stalo nejhranější rómskou nahrávkou letošního roku v Evropě; následována Terne Čhave a až daleko za nimi balkánskou klasikou – Taraf de Haidouks a Kocani Orkestar.
Radek Banga s Vojtou Lavičkou a bratry Surmaji rómskou hudbu usadili do středu domácí pozornosti, rozpoutali kolem ní inspirativní debatu a nechtěně nastolili důležitou otázku: co od české rómské hudby můžeme dnes vlastně čekat. Tradiční podobu s cimbálem a ohnivými houslemi, pestrobarevnou folklórní spartakiádu, barového muzikanta s bankovkou na čele, syrový návrat do slovenských osad, ještě donedávna módní sázku na kytarové fanfarónství Gipsy Kings, klávesový rompop nebo městskou registraci žhavé hudební současnosti, včetně studiových elektronických vymožeností, rapu, hip hopu, rhytm´n´blues a mainstreamu v podání Gipsyho.cz? Zůstává také sporné, jestli vůbec kdy nějaká česká rómská hudba existovala, když její nejvýraznější akvizicí byla odjakživa neuvěřitelná přizpůsobivost, takže coby stylový monolit se vám rozpadne pod rukama. V tomhle ohledu tedy Gipsy.cz nereprezentují českou rómskou hudbu, ale její zdravé jádro, ochotné zbavit se manýr a podlézavé jistoty. Využívají muzikálních předností, dosavadních a ne ledajakých zkušeností, kontaktů se zahraničními kapelami a hlavně se nebojí přiznat zálibu v popových melodiích. Bonusem je pak bezudná uvolněnost a namísto bulení „cigánskej feeling, něco extra“. Sympaticky uhýbají ze zavedené cesty, provokují – naivně i úderně - a staví na Bangově neukočírovatelném showmanství. A zatímco venku výsledný „romano hip hop“ funguje i přes anglické překlady textů především po hudební stránce, doma to občas slízl za sprosťárny. A protože všichni okolo Gipsy.cz věděli, že na ně dojde, budiž pochváleni za to, že nikoho nenapadlo se jim postavit do cesty. Odstřihnout totiž téhle čtveřici kluků v rozletu sebemenší kus křídla, byť by to album občas fakt po producentské stránce potřebovalo, znamená vrátit ji do domácího hudebního slzavého údolí, odkud se úspěšně snaží utéct.
Jiří Moravčík
