Canção ao Lado (2009)
Deolinda
Four Quarters Ent
26.03.2009 | Portugalské fado. Melanchonické písně čístící duši provázené slzotokem. Zmíníte se o fado a každý Porugalec zněžní a nadme hruď. Zpěvačka Mariza, co ho proslavila po celém světě, dnes patří mimo všechny kategorie a těm zbývajícím skupina Deolinda vzkazuje: “Přestaňte brát diazepam.“
Občas neúnosnou tragiku, národnostní nepřenostnost a teatrálnost fado Deolinda nabořila uštěpačným humorem, koncertní veseloherností a nebojácnými rýpanci do mentality Portugalců. Předpoklad, že půjdou neodolatelné zpěvačce, tanečnici a komediantce Aně Bacalhau s trojicí zpívajících muzikantů (kytary, kontrabas, ale i viola s ukulele) po krku se ale nenaplnily: album se proměnilo v obrovský hit provázený peticí, aby skladba Movimento Perpetuo Associative propříště nahradila národní hymnu. Svědčí to nadhledu Portugalců, protože z toho vycházejí nepříliš lichotivě: nejraději by prý revolucionařili v hospodě; vyjít ven a plány proměnit v realitu, to už na ně není. Srandu si Ana dělá i z macho chlapů, co se před ženskou promění v docela malou myš. A samotná Deolinda? Smýšlená čtyřicátnice pozorující celý den z okna co se šustne na ulici. Jízlivě glosující drbna, asi tak.
Ana by se mola stát od hodiny fadistkou, takovou potřebu ale nemá: tradiční podání od ní tedy nečekejte, i když z něho vychází. „Připomíná chudou holku z Brazílie pracující v lisabonské domě, kde se od rána do večera modlí k fado a namísto toho, aby byla vděčná za práci, pustí se při fado do divokého tance,“ napsali o ní. Nic přehnaného: Deolinda – všechny skladby napsal kytarista a zpěvák Pedro da Silva Martins – totiž fado zbavila dané konečnosti, čehosi, co dál nepokračuje. Jako klín co nemrzačí do něho zarazili brazilskou bossa novu, mexické mariachi, neapolskou karnevalovou rozdováděnost nebo kapverdské morny a přitom pořád zůstávají na portugalské půdě – odsud pocházejí jiné pro fado nepřístojnosti: sborový zpěv, absence portugalské kytary a kruhové vesnické tance. Když Deolinda vloni vystoupila na veletrhu WOMEX, namísto do typicky černé pestrobarevně oblečená Ana před každou skladbou anglicky osvětlila, o čem bude. A publikum chystající se jak bývá u fado zvykem naladit se na vážno, si úlevně oddechlo. Povoleno bylo i tančit.
Jiří Moravčík
