Dura Dura Dura (2009)
Mitsoura
Fono
22.08.2009 | Pokud by naprosto fenomenální rómská zpěvačka Mitsoura dala na radu, že děti mají následovat své rodiče, patrně bychom nikdy neuslyšeli hlas připomínající údajně nářek uherského povstalce Györgyho Dóži posazeného v 16. století sedmihradským vojvodou Zápolským na doruda rozžhavený železný trůn vyrobený cikánskými kováři, jindy dětský pláč.
Matka Móniky Juhász Miczury, jak se ve skutečnosti Mitsoura jmenuje, ráda zpívala a ještě raději by z města Bekescsaba na maďarsko-rumunské hranici odešla do Budapešti vydělávat muzikou peníze, leč neměla ani na boty a naboso se tam odejít styděla. Vyslala tedy dceru, kterou v Pešti ale čekaly problémy: nikdo nechtěl věřit, že takhle může ženská zpívat, natož tak drobná. Vsadil na ní ale Jeno Szigo, kapelník Ando Drom, s nimiž Mitsoura pronikla dál do světa. Všiml si ji také filmový režisér Tony Gatlif a když od Ando Drom na konci 90. let odešla, postupně natáčela a koncertovala s Besh o Drom, Gipsy Kings, francouzskými Bratsch a docela nedávno se objevila v obr rómském projektu Kings & Queens rumunské dechovky Fanfare Ciocarlia. Především ale postupně podléhala elektronice, tanečním techno beatům a s multiinstrumentalistou Andrásem Monorim vybudovala hungary-indi-gypsy soundsystem, pro vaši představu, cosi na způsob Afro Celt Sound Systemu.
Zatímco ten razí hudební teorii Černých Keltů a napojil se na Afričany, Mitsoura se vrátila do středověku, časů krále Matyáše Korvína, považující Rómy za „faraonův národ“. První rómské karavany, co zaťukaly na brány Evropy o sobě totiž tvrdily, že pocházejí z Malého Egypta, akorát, že nikdo netušil, kde takový Egypt leží. Teprve později vyšlo najevo, že tudy neteče Nil ale Ganga. Indie, pravlast Rómu, je na debutu Mitsoura (2003) všudypřítomná: melodicky, rytmicky, výběrem skladeb a video animacemi výtvarnice Evy Mandula.
Jakoby na něm ale muzikanti se zpěvačkou teprve „ladili“, hledali kompromisy a vymezovali se zaměnitelnosti s Transglobal Underground nebo remixy Electric Gypsyland, kdežto na Dura Dura Dura magie uspořádání jedinečného hlasu, hráčské virtuozity, akustických nástrojů, jazzové improvizaci a taneční i ambientní elektroniky vzrušuje, proniká tam, kam by ani nemusela, zvlášť ve chvílích textových upomínek persekuční minulosti, proměny „cikána volného jako pták, v šibeniční žrádlo pro dravce“. Cimbál, flétna kaval, saxofon, housle gadulka se v tradičních rómských karpatských stylech lovari, collar, gulvari a romungo zanesených do skladeb z Rajasthanu, Egypta, Maďarska a Balkánu sebejistě zaklesly s tably, rockovou rytmikou a elektronikou pod baldachýnem atmosféry starověké Indie. Nebo Malého Egypta? Každopádně, kdoví, coby tam řekli na „balkánské reggae“ skladby Pala Late. O osobitě pojaté Erdelezi a závěrečném monumentálním vzedmutí Le Shavore ani nemluvě. Zkrátka Mitsoura zamířila hodně hluboko pod dnes nabízené elektro tradiční fúze.
Jiří Moravčík
