Poor Man´s Heaven (2008)
Seth Lakeman
EMI
31.08.2008 | Tak dlouho o tom všichni mluvili – „nevídaná, syrová koncertní energie“ – až se Lakeman rozhodl stvrdit vše na albu.
Drtivější heavy folk jste pak od časů Led Zeppelin neslyšeli, přestože vyjma „predátorské“ baskytary Bena Nicholse, nebyl žádný z nástrojů během natáčení zapnut do zásuvky. Lakeman se přitom ocitl v nezáviděníhodné situaci: zarytí folkaři mají za to, že atakuje mainstream a touží po stadionech, rockeři Lakemana ignorují – vítěze kdejakých folkových anket nepovažují za sobě rovného.
Odvážná dekonstrukce anglického folkaření kráčí víc ve stopách Levellers než Kate Rusby, Lakemanovy dávné kolegyně; nese spoustu znaků definitivního vale minulosti. Představuje srovnatelné výstřední vymezení se kýmsi kdysi určenému a stále střeženému návodu, jak ve folku na to, slyšené také od Rachel Unthank nebo Imagined Village, i když vstříc posluchačům jde Lakeman z nich nejvíc jednoduše střiženým, rockově výbušným zvukem, odpáleném s veškerými vazbami na dávnověkost a vědomím, že jestliže psaní písní má smysl, jejich řazení do škatulek už ne. Zhutněl, pravda, svůj trademark ale neopustil: temné, srdcervoucí příběhy vztahující se k moři, lodním a lidským katastrofám tvoří nadále náplň jeho písní; dramaticky přezpívaných na samé hranici expresivity za doprovodu nezaměnitelného houslení.
Jiří Moravčík
