Cuilidh (2007)
Julie Fowlis
Shoeshine Records
29.04.2007 | Těžko říct, jestli pomohl anketní hlas Björk, její velké fanynky, každopádně anglickou folkařkou uplynulého roku se podle BBC Folk Awards stala Skotka notabene zpívající výhradně ve skotské gaelštině. Pro cenu si odjela také Glasgowa: album Cuilidh tam převálcovalo všechno, co mu stálo v cestě.
Postavou drobná Julie Fowlis, neuhýbající nedávno na Celtic Connections ani pod hrozivým zvukem bretaňského Bagad Kemperu si nejrůznějších medailí užívá už delší dobu, vlastně od chvíle co opustila rodné Hebridské ostrovy. Nováček roku 2006, pravidelně nejlepší gaelsky zpívající holčina, členka skupiny Dochas, hráčka na dudy a píšťaly, vyjímečná uvaděčka tradičních písní do současnosti, z nichž některé složili její předci. Něco na té Julii asi bude, když se o její přízeň perou muzikanti z Altan, Nickel Creek, Capercaillie a bývalý manžel Kate Rusby, kytarista a houslista John McCusker. Jistotu ji už léta dodává také irský bouzoukista Éamon Doorley, zbavující křehké balady couravosti; podobně s perkusemi, kytarami a dudami našlápnutá kapela. Nádherný hlas ve vás nezapálí oheň, pokoje se vám od něho ale rovněž nedostane; štěbetá spíš čtveráctvím, vleče za sebou snad všechnu svobodomyslnost hebridských větrů. Prošlapané a jednou vytyčené cesty se zdají být samozřejmé, po nich ovšem Julie Fowlis nechodí: puirt-a-beul (mouth music), jedinečný ostrovní způsob ničím nedoprovázeného zpěvu, představuje v podstatě mistrovskou, rytmicky náročnou instrumentální hudbu, kdy perkuse nahrazuje nonsensové spojení slov a Julie ji zvládá způsobem až nevíte, co se děje, jakoby hrála na psací stroj. Dokáže také pohladit, až strnete: skladbu Mo Dhómhnallan Fhéin, duet s píšťalami a dudami Michaela McGoldricka z hlavy jen tak nedostanete.
Jiří Moravčík
