I Sing Life (2008)
Edyta Geppert
Oriente Music
30.04.2008 | V Polsku se říká, že kdyby se napříště přejmenovala na Editu, pomohla by tím všem, co jí už dávno mají za polskou Edit Piaf.
Za hranicemi země prakticky neznámá, doma hvězdná autorita na pomezí šansonu a kultivovaného popu s expresivním, chvíli zádumčivě zneklidňujícím, jindy samou radostí štěbetavým hlasem závislým na neotřelé poezii, zkrátka slovech o něčem. V tomhle směru Geppertová vždycky spoléhala na ty nejlepší polské autory. Na albu jsou jimi mimo jiné Marek Grechuta s Katarzynou Gaertnerovou.
Emotivní vypětí šansonu a přirozené tryskání citů u východoevropského klezmeru se v hudbě promísilo v nádherně smyslné písně bez sebemenšího náznaku falešného patosu, strojené vyumělkovanosti a hraní si na bůhvíco. Vzájemné sympatie zpěvačky a Kroke hoří pravděpodobností, důvěrou v toho druhého, což , zvlášť v rytmičtějších písních, ústí v uvolněnou atmosféru bez experimentálních ambicí. Zkrátka album co jazzově štípe, procítěným zpěvem nastoluje očistný smutek, ale i chytá za límec a míří s vámi na taneční parket, to když se Kroke ve skladbě Zrob cos s zobou po arabsku rozdovádí a Geppertová se vrhá za nimi.
Kroke postupné opuštění klezmerového ghetta naznačili na předcházejícím, takřka rockovém albu Seventh Trip, z něhož spoustu zvukových barev - například elektrickou violu metalového vyznění - přenesli také do spolupráce s Geppertovou, zvoucí si naopak jazzového klavíristu Krysztofa Herdzina. Postupně se do melodické vyklenutosti vzdouvající skladba Lata mlode nebo úvodní Spiewam zycie budiž příklady za všechny. To že album nemá stylově jednolitý charakter dosvědčuje pak nečekaný skok do kabaretního kupletu a následný volný pád do popového přezpívání textu z Antigony řeckého dramatika Sofoklese.
Jiří Moravčík