Infinity (2008)
Warsaw Village Band
Jaro / PJ Music
14.03.2008 | Sugestivní, nezdolně zemitá a nepokorná fanfára na tradiční pasteveckou hudbu z mazowského kraje dovedla Warsaw Village Band k ocenění nováček roku 2004 v anketě BBC Awards for World Music. Polský sextet starověkost uvádí do budoucnosti.
Silné, nakažlivé melodie, syrové ženské hlasy, robustní zvuk starověkých houslí, cella a dulcimeru, nebývalá tranzovní energie vycházející z dunění bubnů a slovanská hrdost přinášejí také nesamozřejnost: neočekávanost. „Ta se u Warsaw Village Bandu blíží animacím Jana Švankmajera,“ napsal anglický novinář Tim Cumming. Neposloucháme polskou tradici, ale skladby jí inspirované. Prokrvené úžasným hlasem cellistky Majy Kleszcz a názorem Wojtecha Krzaka: “Lidé zapomněli, že popmusic přichází z minulosti. Nikdo nedokáže určit, kde končí tradice a začíná popmusic. Proto název Infinity – Nekonečno.“
Teprve čtvrtá nahrávka má udivující sílu; odchyluje se často z domácí půdy, pulsuje transkulturně, nenechává se zbrzdit puritánstvím: skladbu Skip Funk čeří DJ Feel-X, jinou ( původně se jedná o polskou tradiční pracovní píseň) - Is Anybody In There? – spontánním panafrictvím. Vrchol představuje karpatské soulové blues Little Baby Blues – mrazivě pudový duet Majy s polským veteránem Janem Tribunia Tutkou. Předpoklady by tu byly: americký bluesman Willie Dixon totiž prohlásil, že blues je strom, zbytek jeho plody. Mezi poznávací zvuková znamení Bandu patří unikátní suka, housle z 16. století, jejichž struny Sylwie Swiatkovwská nerozeznívá smyčcem, nýbrž nehty. A zase hledejme paralely : ve smyčcové abstrakci Cicrle No.1 (Maja, Sylwia, Wojtech a Magdalena Sobczak s dulcimerem) znějí suka téměř jako indický sitár. Bonusem alba, které v loňském roce zabodovalo snad ve všech prestižních anketách, budiž rozjímání Majy se soulovou polskou divou Natalií Przybysz.
Jiří Moravčík
