Eagle (2009)
Mamer
Real World / Indies Scope Records
07.10.2009 | Svět jásá: bluegrass z jihozápadu Číny, folkový underground z Pekingu.
Oddělme zrno od plev: je to výtečné, nadčasové album, s Čínou má ale společného hodně málo. Mamer rozšířil řadu tamních umělců, kteří lyrickým obsahem překrývají smutný úděl těžkého rozhodování zda upřednostnit svědomí nebo poslušnost totalitnímu čínskému vnímání celistvosti země. Dotknout se totiž Mamer pravdy, šel by do vězení nebo musel emigrovat. V nesrozumitelném jazyce a s odkazem na staré přísloví vysvětluje: “Nejednejte hloupě nebo přijdete o život.“
Mamer je Kazach z Východního Turkestánu, druhého čínského Tibetu; území na němž nejprve sovětské hordy a od 50. let Číňané drasticky a po bolševicku nekompromisně vyhlazují původní většinové obyvatele: muslimské Ujgury a Kazachy, žijící tu odnepaměti. Po 11. září, s důrazem na boj proti terorismu, řádění nabralo na ještě větší síle a nad zbylými mešitami vládne rudý prapor revoluce. Do Sin-ťiangu, jak se nově nejrozsáhlejší a na nerosty nejbohatší autonomní region Číny jmenuje, z vnitrozemí proudí miliony čínských Hanů a důležitá zastávka dávné Hedvábné stezky dostává zcela jiný kulturní ráz. Jako Tibet.
Čína je, zdá se, u Zápaďáků v kursu, když se ale na hudbu, která by ji měla reprezentovat podíváme zblízka, bez překvapení zjistíme, že inspiraci čerpá ze slavné minulosti - Jah Wobble & The Chinese Dub Orchestra nebo Albarnův pop-cirkus Journey to the West – případně z odlehlých regionů Vnitřního Mongolska a Tibetu – čínské zpěvačky Sa Dingding a Dadawa nebo skupina Hanggai. Ta je s Mamerem úzce spojená: hostováním jejího leadra, hrdelního zpěváka Ilchiho, produkcí anglické dvojice multiinstrumentalistů a programátorů Matte Scumaci a Robin Hallerr a konečně skrze banjistu Bélu Flecka. Zatímco s Hanggai si Fleck coby člen The Sparrow Quartetu (šéfuje mu v čínštině zpívající americká countrybluesmanka a banjistka Abigail Washburn) pouze zahrál v pekingských klubech, od Mamera se po společném čínském turné nechal zatáhnout do studia k natočení skladby Celebration. S basistou Hanggai Wu Jundem navíc Mamer založil kapelu Iz.
Třiačtyřicetiletý Mamer už sedm let žije ve starověkých uličkách hutong, umělecky kvasícím pekingském downtownu; zpívá ale kazašsky a čínská hudba je mu ukradená. Na kompromisy ze strany vydavatelů a televize nepřistoupil, představuje tedy krystalického undergroundového muzikanta, zahrnuvšího do rodné kazašské tradiční hudby od Západu poctivě naposlouchaný rock s běžnými i naprogramovanými bicími. Jiskřivému, hutnému kazašskému folkrocku dominuje zvuk pastevecké loutny dombra a otevřeným laděním jí přizpůsobená akustická kytara.
Dombra patří k zásadním nástrojům střední Asie; podoba, počet strun a název se mění region od regionu (dombura, dumbira, damburas) a rozhodně se bez ní neobejdou kazašští bardi při zpěvu improvizovaných eposů akyn.
Mamerovo uchopení kazašských pasteveckých písní, doplněných na albu vlastními ohlasovými, vychází také z důležitého předpokladu: Sin-ťiang sousedí s osmi státy a žije tu nespočítaně národů. Nástrojovku proto tvoří kyrgyzské housle kobuz, jejich ujgurská varianta ghijek, židovská harfa a s flétnou sybyzghy se mysticky laděná skladba Flute Song dostává kamsi do otevřeného prostoru urgujské polopouště Taklamakan, což v překladu znamená Místo odkud se nikdo nevrátí živý. Jako správný Kazach se narodil málem na koni, od rytmu koňského klusu se také odvíjí nemalá část kazašské tradiční hudby: skladba Kargashai se ale blíží spíš k dupotu válečných ořů nažhavených na bolševika. S ním se Mamer v textech popasoval v jinotajích. „Jakmile se jednou vydáte špatným směrem, zpáteční cestu nikdy nenajdete,“ zpívá na albu uzavřeném remixem skladby Mountain Wind od Hectora Zazou. Toho Mamer prý dostal do kolen geniální Francouz se rozhodl Eagle produkovat. Loňská zářijová smrt ovšem do budoucna určitě nadějnou dvojici Mamer/Zazou rozdělila.
Real World / Indies Scope Records
Jiří Moravčík
