Introducing (2008)
Hanggai
World Music Network
01.07.2008 | Lao-c' by možná řekl: „Svět zná hudbu z Tibetu a Vnitřního Mongolska díky tomu, že existuje mandopop.“ Plevel co ve státní režii spolehlivě už léta v Číně dusí rockovou a folkovou scénu (po dvou letech to tu raději zabalil i magazín Rolling Stone), takže jak Západní producenti, tak čínští muzikanti obaracejí svou pozornost na kultury vzdálených provincií.
Alba respektované zpěvačky Dadawy obestřelo tibetské tajemno a Sa Dingding k tomu přidala písně z mládí, strávené u babičky ve Vnitřním Mongolsku. Nedávno se do tamní stepy za otcovými předky vypravil také pekingský punrocker Ilchi. Seznámil se tu s hrdelními zpěváky a hráči na tradiční housle morin-khuur Hugejiltou a Bagenem a když je doplnili tři Čínané, vznikli Hanggai – ve starověké mongolštině si pod tím představte ideální horskou krajinu, stromy, řeky a modrou oblohu.
Také Peking má ve starověkých uličkách hutong umělecky kvasící Downtown, svou Greenwich Village. Illchi odsud vyšel, Hanggai v klubech hutongu nejčastěji koncertují a částečnou reinkarnací tady prošla také americká, v čínštině zpívající countrybluesmanka, hráčka na banjo Abigail Washburn, vracející se na předměstí Pekingu s bizarním The Sparrow Quartetem, aby si společně zahráli s Hanggai. Zatímco Sparrow Quartet Abigal založila společně s Bélou Fleckem a starou americkou hudební tradici v něm kontaktuje s čínskými melodiemi a poezií, Hanggai lze vnímat jako rub téže mince: vše jedinečné, co skupina nabízí, uchopili a dobarvili angličtí producenti, multiinstrumentalisté a programátoři Matte Scumaci s Robinem Hallerrem. Chce-li se vám teď zakřičet pro kristovy rány, další etnozápadní paskvil, zadržte. Iichil rockerství nezapře, idiot, aby starobylé, výhradně v mongolštině zpívané písně zničil, ovšem není. Vyjma vygradované skladby Five Heroes, kdy Hanggais mají díky elektrické kytaře a banju sílu Velvet Underground z Pekingu, se akustického zvuku všichni drží jako klíště; vklad modernosti se týká spíš atmosféry, rytmů, přidaných pouličních zvuků.„Úžasný pocit sedět v tisíc let starém hutongu z doby Kublajchána a poslouchat staré mongolské eposy prostoupené okolím,“ říká Scumaci.
Hanggii nezavdávají podnět k revoluci, krouží okolo tradic mongolských pastvin, ovšem šíří je dál ve známém obalu: formou písniček otevřených dnešku. Hrdelním a sborovým zpěvem, důrazem na textové příběhy, fascinujícím souzněním morin-khuur, příbuzným nástrojem tobshuur, neprávem zapomenuté čínské loutny sanxian (další s předchůdců banja) a čtyřstrunné sihu. Vše v daleko energičtějším, dravějším pulsu dneška.
Jiří Moravčík
