Fragile Beauty (2008)
Huong Thanh & Nguyen Le
ACT
05.08.2008 | Oba protagonisté mají rozdílné vysvětlení pro svůj jedinečný a nesmírně ceněný styl mísící vietnamskou tradici s jazzovými harmoniemi a globálními rytmy. Saigonská zpěvačka Huong Thanh své kořeny touží uchránit od zapomnění, zatímco krajan, v Paříži narozený kytarista a zvukohledač Nguyen Le – hrával s Ornette Colemanem nebo Gilem Evansem - svou práci vnímá jako osobní pátrání: “Osvěžuji si vlastní identitu, nalézám v tom ztracenou vietnamskou duši.“
Bezprostřední setkání s vietnamskou hudbou není zas tak jednoduché. Představa, že se vydáte do Vietnamu a v každé vesnici narazíte na její tradiční podobu se ukázala být dost složitá. Huong Thanh, žijící od svých sedmnácti let ve Francii o tom vypráví: "Skutečně je ve Vietnamu velmi obtížné narazit na tradiční hudbu. Musíte si sami zorganizovat soukromé koncerty a přivést muzikanty.“ Dalším příkladem budiž návrat jednoho anglického hudebního novináře, hledajícího ve Vietnamu její moderní podobu s kořeny v určité formě tradice. "Procestoval jsem Vietnam od jihu k severu, stranou turistických atrakcí a výsledkem bylo, že jsem se ocitl v pařížském jazzovém klubu," svěřoval se trochu zklamaně svým přátelům. Lékem se mu stalo setkání s Huong Thanh.
Vyrůstala v Saigonu ve vážené hudební rodině. Její otec patřil k nejlepším zpěvákům tradice Cai Luong, druhu vietnamského operního divadla, který byl v roce 1917 upraven skupinou hudebníků z jihu země. Zahrnuli sem vlivy ostatních starobylých vietnamských divadel Hat Boi a Hat Cheo, jejichž původ sahá až kamsi do dob čínského konfucianismu. Cai Luong ovšem do sebe vstřebávalo i další elementy, což míří k Huong Thanh – také ona se zbavuje obvyklé asijské zdrženlivosti ve vztahu k jiným kulturám. "Můj nynější pěvecký styl má své kořeny v Cai Luong. Je to ta nejhlubší věc, jakou jsem si mohla přivézt z domova."
Fragile Beauty obnáší stejně jako předchozí nahrávky dvojice nepolapitelný klid a nedefinovatelné pnutí střetu evropských jazzmanů se zvukem jednostruného nástroje dan bau, o němž se říká, že kdyby ho slyšel Jimi Hendrix, zahodil by v tu chvíli všechna svá kvákadla do popelnice. Virtuóz Hao Nhien Pham jej střídá s bambusovou flétnou sao a šestnáctistrunnou citerou dan tranh, kdy si navléká prsteníky z želvího krunýře. Zmíněné starobylé vietnamské unikáty násobí Mieko Iyazaki s japonským národním pokladem, citerou koto ze 7. století. Mimochodem jazzmani by mohli tušit, že koto několikrát do své hudby zahrnul rovněž John Coltrane. Abyste měli alespoň rámcovou představu o skutečně úžasné zvukové substanci alba, dosaďte si do ní ještě zimbabwskou drnkací skříňku mbiru, dřevěný balafon a „dobře naladěný“ klavír, mezi nimiž s nejrůznějšími kytarami kličkuje, aniž by kohokoliv vytěsňoval a přehlušoval, Le, propojený s psychedelickými plochami trumpety Paola Fresu a melodickou sopránkou Stephane Guillaumeho.
Jazzové harmonie vylézají jako štíři odevšad, kamerunský basista Etienne Mbappe je občas popožene k funky, nicméně Francouz Renaud Garcia-Fonse, jakkoliv má v krvi flamenko a za sebou pár desek s alžírským zpěvákem Chebem Mamim, ho zklidní; ne nadarmo mu říkají Paganini kontrabasu.
Alžířan Karim Ziad za bicími a Alex Tran s talking drumem a bubnem udu se dočkají vzedmutí rytmů především ve vynikající skladbě At Dusk from West Balcony, v níž se překonává s ambientní elektronikou také Le, v tomhle směru jinak po celou dobu decentní podmalovávač.
O duchovním, zdánlivě emocí zbaveném hlasu Huong Than se traduje, že při jeho poslechu tajou ledovce. Fragile Beauty stvrzuje také další nevšední poklonu: na poušti s ním rozkvétají růže.
Jiří Moravčík
Huong Thanh trio
Jazz Musiques Productions | MySpace Music Videos
