Taholy (2009)
Mikea
Countre Jour / PJ Music
07.05.2009 | Třiatřicetiletý písničkář Théo Rakotovao z Madagaskaru s triem Mikea a žádostivým, naléhavým hlasem, jemným jak dětská prdýlka. Nádherně melodické album žhne decentním doprovodem čtyř až šestistrunné malé mandoliny kabosa, kytar, perkusí a basy a nechává nahlédnout do hudebního zakoutí, o kterém nemá tucha málem ani Madagaskar, i když se tvrdí, že Théovo beko´n´blues – a nebude to prý dlouho trvat – zamete světem world music.
Merinové z náhorní plošiny považují kmen Mikea z jihozápadu Madagaskaru mezi relikvie přírodních národů, pralesní kreatury postrádající společenské náležitosti. Lovci, sběrači, pasáci krav zebu, rybáři a dnes už také zemědělci, ale nejsou etnikem v pravém slova smyslu: extrémně suchý, drsný, nehostinný pralesní region Mikea Forest, s tzv. trnitou buší, se od 16. století stal útočištěm národů Vezo a Masikoro před persekucemi, zotročením, daněmi, hladem a politikařením, dalo by se říct před „výdobytky civilizace“. Těmto dávným utenčencům, poustevníkům z vlastního rozhodnutí, se říká Mikea. V hloubi pralesa si dodnes udrželi fascinující kulturu a bezpříkladně ceremoniální hudbu, s podivuhodnou návazností na Afriku: profesionální pohřební zpěváci mpibeko během obřadu beko připomínají západoafrické grioty; historii mají také v malíčku. Doprovázejí se sice na luk s rezonátorem jejy lava, bambusovou citeru valiha, bubny, ovšem pohřební polyfonní písně beko jsou výhradně ve formě a capella a tak není divu, že když je svět poprvé uslyšel, zařadil je poblíž nejrannějšího amerického blues a syrovým černosškým spirituálům. Jiné hudební Mikea formy – například sabo - si svou transovní rytmičností pak nezadají jak s Afrikou tak Polynésií: duchové se plaší všude stejně nekompromisně.
Théo lamentační pohřební beko z kraje bodláků tématicky zaktualizoval: v jazyce Masikoro zpívané texty mají sociálně-ekologický charakter, nicméně lásky je v nich také až až. A že nezůstal tím obyčejným pasákem krav zebo naznačuje úchvatnou, zpomalenou verzí Hendrixova Hey Joe.
Jiří Moravčík
