Kassi Kasse (2002)
Kasse Mady Diabate
Corason / PJ Music
08.10.2002 | Svého času se mělo za to, že se malijský zpěvák Kasse Mady Diabate postaví na trůn vedle krajana Salifa Keity.
Oba totiž v 80. letech zkoušeli štěstí v Paříži u producenta Ibrahima Sylly, ovšem zatímco Keitovo album Soro překonalo všechna očekávání a dodnes v novodobé africké hudbě představuje mezník, Diabateho podobně hi-tech koncipované Fodo z devětaosmdesátého roku (i s dancefloorovým hitem Kaba Mansa) se ocitlo ve stínu jeho slávy a zapadlo. Diabate se to o pár měsíců pokoušel s francouzským slepým klávesistou Jeanem-Philippe Rykielem napravit akustickou deskou Kela Tradition se slavnou středověkou epickou písní Koulandjan, ale ani s ní – jakkoliv krásnou – díru do světa neudělal. Později na přání anglické novinářky a producentky Lucy Duran spolupracoval s hráčem na koru Toumani Diabatem a španělskou flamencovou kapelou Ketama na albu Songhai, už tehdy ale vážně přemýšlel o návratu do Mali.
Je ročník 49, narodil se v Kela, centru dávné malijské říše. Pochází z významného griotského rodu, mezi jehož potomky patří i členové královské rodiny, na jejímž dvoře Diabateho předci po celá staletí hráli. Jméno dostal po svém dědečkovi, legendárním griotovi, schopném svým zpěvem dohnat publikum k pláči – odtud Kasse Mady (Plačící Mady).
V 70. letech, kdy malijská vláda stála u zrodu a financování mnoha orchestrů, se Kasse Mady stal zpěvákem Super Mande, s kterým v roce 1973 vyhrál celostátní Biennale Festival. Hned na místě si však plácl s kapelou Las Maravillas, jejíž členové předtím osm let působili na Kubě. Zanedlouho však kubánská hudba přestala být ve fóru, takže se přejmenovali na National Badema du Mali a postupně ji na úkor malijské tradice vytěsňovali. Ani to nepomohlo, kšeftů ubývalo, protože mládež už orchestry netáhly, takže Diabate sbalil kufry a odjel do Paříže.
Je to s podivem, ale Kassi Kasse je teprve třetím albem v Diabateho kariéře. Předtím o sobě dal vědět pouze spoluprací s americkým bluesmanem Taj Mahalem hledajícím v roce 1999 své africké kořeny na vynikající desce Kulanjan.
Akustické Kassi Kasse natočené v Kela s Lucy Duran se dotýká mnoha mezníků předchozí Diabateho hudební činnosti. Španělsky zpívané skladby Maimouna a Balomina Manga s kontrabasem kubánského mistra Orlanda „Cachaito“ Lópeze se vracejí do éry Las Maravillas, dávný taneční hit Kaba Mansa si i za doprovodu ngoni, kory a balafonu udržel napětí a takřka jedinečný je pak závěrečný bubenický nářez na djembe Danya s Diabateho excelentním hlasem a pověstnými odvázanými sboristkami.
Zbývající skladby zpívané v Mande pocházejí z griotského repertoáru. Mezi hudebníky se objevují ti největší: Toumani Diabate na koru, Bassekou Kouyate s loutnou ngoni, kytaristé Demla Kouyate s Fanta Mady Kouyatem, balafonista Lasana Diabate a flétnista Dramare Coulibaly. V celkovém zvuku by vám také neměla ujít sedmistrunná, stavbou koře podobná harfa simbi, vyskytující se na albech dost vyjímečně.
Kasse Mady zpívá s velkým nasazením a přesvědčením, že konečně našel svou parketu. Lucy Duran zřejmě moc dobře věděla, jak na něho. Doma je prostě doma.
Jiří Moravčík
