La Kahena (2005)
Cheb i Sabbah
Six Degrees
08.12.2005 | Koloseum v tuniském městečku El-Jamu nechal postavit římský císař Maximinia a v tehdejší kolonii Africa Proconsularis nemělo co do rozměrů konkurenci. Monumentálnější nabízel už pouze Řím.
V gigantickém prostoru ohraničeném šestatřicet metrů vysokými stěnami a schopnému pojmout až třicet tisíc lidí, gladiátory po rozpadu římského impéria vystřídali skuteční válečníci a koloseum nadlouho nabylo strategického významu. V 7. století se tu například přes tři roky bránila obležení královna židovského původu El Kahena, bájná sjednotitelka berberských kmenů proti Arabům. Legenda vypráví o tom, jak snaha arabského vojska vyhladovět královniny bojovníky dostala z její strany nádech výsměchu: každý den prý svým nepřátelům nechávala posílat košíček čerstvých ryb z šedesát kilometrů vzdáleného moře! Hrdá a odvážná velitelka El Kahena v lecčems připomíná francouzskou Janu z Arku, obě také skončily špatně: jedna na hranici, druhá ve zrazené bitvě kdesi v alžírských horách Aures, pod nimiž se v židovské rodině před osmapadesáti lety narodil Cheb i Sabbah, tedy Jitřní mladík, jenž ji na albu složil hold.
Příznivcům tanečních elektrofúzí nemůže být jméno Cheba i Sabbaha neznámé. Je ovšem takřka nemožné spojovat ho s tou či onou kulturou či stylem, což je důsledek školy, kterou během dlouholeté spolupráce prošel u amerického globálně neposedného jazzového trumpetisty Dona Cherryho. Ten mu prý v New Yorku řekl: “Taneční hudby není nikdy dost, ale na celý den to přece jenom není. Je potřeba si najít chvilku i na rozjímání.“
Tehdy se bývalému diskotékovému průkopníkovi (v 60. letech za něho platil ve Francii) hodilo americké harcování s avantgardním divadlem Living Theatre a vysedávání s Timothy Learym. V San Francisku tehdy Cheb platil za DJjskou ikonu: v klubech kde vystupoval se odehrávaly dobu předstihující multikulturní taneční performance, jichž se účastnili pakistánský qawwali Nusrat Fateh Ali Khan, Don Cherry, Ornette Coleman, Gerard Malanga, Andy Warhol a členové Living Theatre. S kultovním básníkem a fotografem Irou Cohenem natočil Cheb i Sabbah v roce 1994 album The Majoon Traveler, na němž většina zmíněných přiložila ruce k dílu; vedle Anguse MacLise, indických hudebníků a marockých pištců z Jajouky. V 90. letech si Cheb i Sabbah získal nemalý respekt také přemostěním starodávné tradice a moderní technologie na albové trilogii Shri Durga, MahaMaya a Krishna Lila prezentující v nových souvislostech indickou klasickou a sakrální hudbu.
La Kahena z Chebova dosavadního tanečně orientovaného směřování nevybočuje, přesto ji lze považovat za jeho umělecký vrchol a jednu z nejuhrančivějších nahrávek roku 2005. Hudbu, jenž ve vás zůstane ještě dlouho po svém odeznění.
Universálně disponovaný zvukový solitér se po desítkách let vrátil ke svým berbersko-židovsko-alžírským kořenům, přestože na to musel jít z politických důvodů oklikou: alžírské zpěvačky a hudebníky raději vyhledal v sousedním Maroku. Album sice představuje dílo na němž se podílela celá řada zpěváků, hudebníků, zvukových kouzelníků a producentů (například Bill Laswell, Richard Horowitz, Mercan Dede, Rufus Cappadocia, Bouchaib Abdelhadi), přesto si jeho koncepce dokázala obdivuhodně udržet jednolitou, od laciných povrchností oproštěnou ideu tvůrců: nehodláme starověké tradice znásilňovat pro masové využití, naším cílem je poskytnout vám nový způsob nazírání na ně, znít zároveň autenticky i moderně. Hypnotické rytmy sufi a gnawa rituálů s ostře řezavým zvukem kovových kastanět, posvátné loutny guimbry, houslí, fléten, bendiru, nejrůznějších perkusí a loutny oud zespodu povzbuzuje technika ani na moment nepřehlušující všem vrozený dravý rytmický temperament přítomných excelentních afrických hudebníků.
Z emotivních drsně krásných hlasů berberských zpěvaček skupiny B´net Marrakech, vokalistů Ouled Ben Aguida, alžírské Cheby Zahouania, Nadii z Casablanky sálá životní zkušenost a hluboký hudební ponor; cosi co lze nalézt pouze v Maghrebu. Což dokládá skladba Toura Toura v níž zpěváka a hráče na guimbri Brahima Elbelkaniho doprovázejí sboristky s kastanětami z jeho rodiny. Zpívající Tuarežka Khadija Othmani s bubnem tinde se zase posadila vedle svého syna, hvězdného hráče na oud a zpěváka Baly Othmaniho.
To, že andaluská hudba nemá nic společného s flamencem, ale naopak se severní Afrikou vám dojde při poslechu hadovitého hlasu Nadii z Casablanky v rozsáhlé finální skladbě Jarat Fil Hub.
Na největší síle nabrala elektronika v mystické básni Im Ninalou, snad pro případ, že by Cheb i Sabbah neměl v klubu po ruce Maročany a hodlal publikum rytmicky udolat. Hlas patří jemenské zpěvačce Michal Cohen, žijící dnes v USA, kde působí v řadách skupiny Pharaoh´s Daughter. Mimochodem touhle skladbou kdysi za svého života triumfovala i izraelská zpěvačka Ofra Haza.
Jiří Moravčík
