3MA (2008)
Ballake Sissoko & Rajery & Driss El Maloumi
Contre Jour / PJ Music
13.06.2008 | Tři strunné nástroje s původem kdesi v nedohlednu: západoafrická kora, madagaskarská valiha a loutna oud. Tři afričtí muzikanti, o nichž zaplaťpánbůh víme hodně: Rajery z Madagaskaru, Ballake Sissoko z Mali a Driss El Maloumi z Maroka.
Hledat klíč k jejich ještě donedávna nepravděpodobnému setkání ( arabští kupci čile obchodovali se západoafrickými otroky a tak daleko to zase k sobě Mali s Marokem nemá, ovšem na Madagaskar, to už je pořádný kus cesty) jinde, než v přátelství a přesvědčení, že jim všem božsky zvoní struny, znamená ztrácet čas. I když alespoň drobná spojitost by tu byla: jak kora, tak valiha jich mají jednadvacet. A ještě možná cosi: Ballake Sissoko s krajanem Toumani Diabatem na sklonku milénia po vzoru svých otců uspořádali koncert pro dvě kory (New Ancient Strings), s nímž spoustě následovníkům rezignujícím na rytmiku zametli chodník. Nemlich tu samou komorní atmosféru dneškem rozechvělých starodávných strun slyšíme i na této nahrávce aniž by vysušená tykev (kora), bambus (valiha) a mahagon (oud) naplnily představy nahodilého mičurinství.
Všichni tři virtuózové projeli kus světa, upsali se projektům, nad kterými zůstával posluchačům rozum stát, ale protože jsou to v jádru neúnavní hledači, zkusili se sejít na jednom pódiu a zdá se, že jim to vyšlo. Zaujali, vzbudili nadšení, uklidnili malověrce, že na improvizaci postavená, z ticha vyrůstající, převážně nijak zvlášť nebouřící hudba má stále ještě v záloze způsob, jak publikum vtáhnout a neuspat. Třeba takový, kdy si ti tři elegantně předhazují melodická témata vlastních hudebních kořenů a s potěšením kvitují, že není problém griotskou hudbu z Mande proplést arabskou ornamentikou a Rajeryho hlasem podbarveným pestrým madagaskarským amalgámem asijských, indonéských, evropských a afrických kultur.
Jiří Moravčík
