Kal (2006)
Kal
Asphalt Tango Records
01.02.2006 | „Prokletím srbské cikánské hudby jsou klávesy,“ říká šéf kapely Kal Dragan Ristič. “Naši předci se bez nich přece obešli a podobně to cítíme i my. Chceme na jejich tradici navázat, ale minulost je nám už cizí. Jsme lidé z města, patříme do moderní doby, takže pro nás už je nutností vypořádat se s vesnickou tradicí po městském způsobu.“
Šestičlenní Kal z bělehradského předměstí sice spoléhají výhradně na akustické nástroje, ovšem to by s nimi nesměl spolupracovat anglický producent Mike Nielsen. Zemitost Rističova cikánského rockabilly intuitivně občas nahaloval kybernetickými beaty, přetransformoval je do 21. století. Se zkušenostmi od Underworld či Natachy Atlas vycítil potřebu kapely znít světáčtěji. Podlehl jejich velkorysému nahlížení na přijímání impulsů z Turecka, Arábie, pomohl jim s mixem havajské kytary, neváhal je podpořit v úmyslu nechat se unést rytmy bhangry či rapováním. Ze skladeb Boro Boro a Duj Duj tak vznikly mistrovské moderní cikánské opusy. Přitom u KAL dokázal uhlídat postupný spád do mišmašové „turbobeatové“ bažiny. Stále s nimi spoléhal především na kytary, akordeon, kontrabas, housle a darbouku, pouze zdůraznil jejich už tak neskutečnou energii, dovedenou do výšin smyslnými, vášnivými cikánskými hlasy Dragana Rističe a hostujících zpěvaček.
„Obdivujeme u Manu Chao, jak se dokáže pobavit zvuky města, sáhnout prakticky po čemkoliv a pořád zůstat svůj. Toho bychom chtěli někdy docílit aniž by z toho vzešlo pop svinstvo, jako spoustě mladých cikánských muzikantů ze Srbska, ,nabízí klíč k hudbě Kal Dragan Ristič.
Jiří Moravčík
