Radio Romanista (2009)
Kal
Asphalt Tango Records
05.11.2009 | Nepřipomínají cikánské kapely z Balkánu. Srbští Kal (Černí) mají punkové vize newyorských Gogol Bordello a irských Pogues.
Obdivují Manu Chao, to protože dokáže zůstat svůj a obávají se globálního schéma sdělovacích médií, „kde všechno může být považováno za zprávu, dokonce i emoce“. Kal srbsko-anglicky zpívají o Romanistánu, ironií ale nešetří a žádají rovnoprávnost. „Neberte nás za Cikány pro které je domovem cesta. Kočovníky na vozech v pestrobarvných šátcích, estrádní umělce od nichž se čeká stále tatáž hudba. Žijeme v 21. století. Říkejte nám Rómové a počítejte s rock´n´romalem,“ vysvětluje leader Kal, kytarista a zpěvák Dragan Ristič. Pro druhé album složil všechny skladby; roztavil v nich ohnivou cikánštinu, obdiv k rebelství k Sabana Bajramoviče, vědomí skutečnosti, že žije ve městě, patří do moderního světa. Proč by tedy si tedy nemohl zazpívat klezmer, turecké blues na způsob bhangry, nechat zarapovat Marcella, rozfunkovat do padnutí, tařka všechno ozvučit technorytmy producenta Mike Nielsena a vypálit posluchačům z hlav stereotyp cikánské kapely o vnitřnostech z akordeonu, houslí, kytar, bubnů a protentokrát i skvostných hostujících hlasů: Florentina Sandu, vnučka Nicolae Neascu, zakladatele Taraf De Haidouks, Jelena z rodů Markovičů, bělehradská jazzová vokalistka Jelena Revisin nebo chraplavý Draga Jovanovič. Nielsen, co pracoval s U2, Natachou Atlas nebo Underworld by na kompromis s běžností nepřistoupil. Kal nepobratřil s punkovou apokalypsou, neuplácal z nich hrdiny taneční scény. Nechal je být samosamými, strašlivě je ovšem zbarevněl a dotáhl do konce Rističovy představy o nepřeplácané městské cikánské muzice, jak říká Ivan Diviš, „oharkem cigarety podpálit nebe“.
Jiří Moravčík
