Alma Livre (2007)
Dona Rosa
Jaro / PJ Music
31.05.2007 | Narodila se v rodině chudé jako kostelní myš. Ve čtyřech letech onemocněla meningitidou a přišla o zrak. Od osmnácti žila mezi bezdomovci na ulicích Lisabonu, prodávala losy, žebrala a za doprovodu darovaného trianglu zpívala kolemjdoucím písničky odposlouchané od života.
Cestu k překonání hořkého osudu si vykolíkovala hudbou, s níž prý „navždy ukončila válečný stav se sebou i s Bohem. Má oduševnělý, vůbec ne hořký hlas; říkají o ní, že zpívá fado, sami Portugalci v ní ale slyší spíš Billy Holiday než symbol lisabonského fada Amalii Rodriguez.
Korpulentní matrona v černých brýlích určitě nepřipomíná do perel oděnou císařovnu blues „sesílající do publika blesky svého úsměvu“, ve chvíli kdy za cinkotu trianglu rozezpívá píseň Esmeralda Verde ovšem zkrásní stejně nebezpečně. Donin kytarista ví za ta léta své: “Nemyslím si, že zpívá fado, také bych ale nikdy neřekl, že ho nezpívá. Zvolila si vlastní interpretaci.“
Neútočí citovou emocionalitou, zpívá zemitě, skromně, hlasem prosyceným saudade, „svrchovaným projevem portugalské duše; zasněným steskem, žalostněním a přitom niternou duchovní blažeností“.
Oproti předešlým album doprovází na Alma Livre (Svobodný duch) Donu Rosa početná společnost vynikajících muzikantů s akustickými nástroji, především kytaristů, houslista a zpěváky vyhledávaná akordeonistka Celina Piedade, známá ze spolupráce s portugalskou skupinou Dazarkieh. Rozšířená sestava se promítla také do zdaleka nejpestřejšího repertoáru Dony Rosa: tradiční a po celé zemi oblíbené písně prokládá autorskými, většina zpěvačkou zaranžovanými. Nebrání se ani instrumentářkám.
Raula Abreua Cavalos o tančících koních toužících po slunečním svitu, milostná Amor em Viana, přenádherná Moda do Entrudo a konečně Esmeralda Verde („láska je pevnost uprostřed moře slz a šťastní jsou ti, co v něm neutonou“) nejsou pouze obyčejné písně, ale vzkazy vůbec ne utrápené ženské, jejíž duše tančí štěstím.
Jiří Moravčík
