The Bairns (2007)
Rachel Unthank & The Winterset
EMI
27.09.2007 | Martha Tilston je za hippies, Lisa Knapp s Garry Diverem, spolupracovníkem Laurie Anderson, radostně objevují skryté možnosti dávnosti, Simon Emmerson otevřel s Martinem Carthym Imaginární vesnici na jejíž návsi bouří Benjamin Zephaniah s Transglobal Underground a teď tohle: Rachel Unthank & The Winterset. Kam se poděly staré dobré časy, kdy bylo v anglickém folku všechno jasné? Sakra děje se něco, o čem nevíme?
Emmerson dal v Imagined Village na názor současné etnomuzikoložky Georginy Boyes, která poslala doposud oslavovaného sběratele Cecila Sharpa z 18. století do háje. Podle ní manipuloval s lidovými baladami, místo realismu poskytl měšťanstvu sentimentální obraz venkova; životem dané syrovosti a krutosti se obloukem vyhnul. Navíc je považoval – tak to i řekl – za nudné a sentimentální.
Angličanky Rachel a Becky Unthank, s Irkami Belindou O´Hooley a Niophou Keegan se k Emmersonovi přidaly. Zpívají balady z Northumberlandu, severu Anglie hraničícího se Skotskem, kam civilizace ještě nedávno neměla přístup.V tamním akcentu, což jim dodává ještě víc na pravdivosti a sounáležitosti s historií, se vší děsivostí vřesovišť, krvavými mordy a naříkavých projevech lásky. Nevšedním zvukem ale region opouštějí: s výstředně bouřícím, naprosto nefolkovým, až děsivě abstraktním klavírem, s oposlouchaností neslučitelným cellem, houslemi a dívčími hlasy.
Nick Drake v sukni. Kdyby to šlo, jeden by se nezdráhal to napsat. On ovšem hrával sám, Rachel s The Winterset jsou čtyři. Jinak to sedí: tolik neskutečně mrazivé, bolestínské krásy, takové té, co vám při poslechu nedá pokoj dnes v anglickém folku není. Někde na pomezí teatrální klasiky a syrové lidovosti. S ničím co známe neporovnatelný, sofistikovaně odvážný, intenzivní folkový výraz, až máte strach, že vás sevře a nepustí.
Tajemství Bairns podle Roberta Wyatta spočívá v „přemosťění mizérie a hravosti, nevinnosti a drzé smyslnosti“. Když slyšel svou Rachel přezpívanou skladbu Sea Song, sevřelo se totiž mu srdce. Z těch sborů, ze vší té prazvláštní atmosféry a z ran morris dřeváků do podlahy, perkusí děsivějších než přitloukání Krista ke kříži.
„Poslouchám naprosto oslnivou hudbu, až se mě chce vyskočit na židli a řvát na celé kolo: Nebojácné, s ničím neporovnatelné a z celého srdce upřímné,“ můžete se také dočíst v anglickém tisku.
A pod čarou pak pozorně sledované nominace Rachel Unthank&The Winterest v BBC 2 Folk Awards : skupina roku, nováček roku, album roku a konečně také nejlepší koncertní skupina roku.
Jiří Moravčík
