Asha (2008)
Asa
Dramatico
15.02.2008 | Nepravděpodobná hvězda globálního afropopu stejně jako Tracy Chapman, jejíž jméno padá v souvislosti s nigerijskou novickou nejčastěji, už kvůli podobně zabarvenému hlasu a názorům na život. „Nejsem tržní produkt ani sexy kočka,“ říká obrýlená Asa, což znamená v řeči Yorubů orel, jinak vlastním jménem Bukola Elemide.
Pařížská rodačka, od dvou let žijící v Lagosu – New Yorku západní Afriky – a ve dvaceti se vracející pod Eiffelovku. Doprovází se na kytaru, zpívá v angličtině a yorubštině a debutové album ji pochválili hlavně lidé, se kterými se objevovala v roli hosta na pódiu: kamerunský saxofonista Manu Dibango, kolega písničkář Daby Touré z Mauritánie a bubeník Tony Allen, pobočník Fely Kutiho.
Nahrávka má delikátní, soulovými sboristkami, hammondkami, reggae-rockovou rytmikou a flétnou Magica Malika zabarvený zvuk. Vrátíte se z náročné etnomuzikologické výpravy, rock požírající sebe sama vás nebere, popem Britney Spiers opovrhujete, výbušné africké ataky a taneční elektronika vás spíš rozhodí než uklidní a tak trčíte uprostřed místnosti, zoufale nerozhodní čím zakončit den. V ten moment se otevírají dveře a vstupuje Asa – delikátní sběratelka afričanství, soulu, reggae, popu s folem dohromady – a vám se uleví. Rytmus skladeb houpe, ale nepřehoupne, převládají pozitivní pocity, recyklace dávného je v normě, melodie vás dokážou vtáhnout a přesvědčit k lehkému tanci. „Chtěla bych se svou hudbou dotknout lidí,“ shrnuje to všechno Asa.
Jiří Moravčík
