Djin Djin (2007)
Angelique Kidjo
EMI
15.02.2007 | Posloucháme nadupaný globální afropop vytvořený s „trochou“ pomocí přátel nebo trendovní nahrávku, jejíž úspěch předem zaručuje přítomnost žánrově odlišných černo-bílých megahvězd?
Pravda bude asi kdesi uprostřed: po předchozí tří albové výpravě za svými hudebními kořeny do Nového světa a Karibiku se totiž zpěvačka Angelique Kidjo obloukem vrátila nazpět domů, do víru rytmů a tradic rodného Beninu, očekávaná ekipou hostů, z nichž takřka každý má už dávno zaděláno na pomník. Obeslat je někdo jiný, musel by minimálně disponovat tak mohutným hlasem, charisma a vizí jako Kidjo nebo nabídnout kupu dolarů, ovšem to už by šlo o docela jinou hudbu. Mimochodem víte, proč se od ní nechal najmout slavný rockový producent Toni Visconti? Vyjádřil to lapidárně: „Když Angelique zpívá a tančí, napumpuje do vás neuvěřitlenou energii. Cítíte se pak jako v ráji a já jen doufám, že se dostane do nebe a já tam s ní budu mít o zábavu postaráno.“
Djin Djin sice někteří označili místy za hlaďoučké jako dětská prdýlka, z jeho velikosti nicméně neukrojili ani píď, dokonce přispěchali se srovnáním s Gracelandem Paula Simona. Měli zřejmě na mysli pro jihoafrickou hudbu v 80. letech zajištěný celosvětový úspěch, k němuž dnes západ Afriky oslavující Djin Djin zřejmě také a podobně jako Graceland bez laciného lísání do posluchačovy přízně směřuje. Jakkoliv se to na něm hemží „bílými a černými nadnárodními star“ (Carlos Santana, Peter Gabriel, Carmen Consoli, Branford Marsalis, Alicia Keys, Ziggy Marley, Josh Groban aj.), nepřeslechnutelný fundament tvoří západoafrická hudba a tamní muzikanti ( malijská manželská dvojice Amadou & Mariam, bubeníci beninské dechovky Gangbé Brass Band, hráč na koru Mamadou Diabate, členové kapely Youssou N´Doura, sboristé od Ladysmith Black Mambazoo aj).
Vedle angličtiny s francouzštinou Kidjo své jako vždy citlivé, hlubokomyslné, do starostí současné Afriky zaklesnuté texty zpívá také v jazyce Jorubů a Fuldů. „Nevrátila jsem se do Beninu, protože jsem jeho součástí, především jsem chtěla, aby se do alba všudepřítomně otiskla beninská hudba,“ říká Kidjo.
Vyjma rollingstonovské Gimmie Shelter (zprudka soulově vytrysklý duet s Joss Stone), úryvku z Ravelova Bolera a skladby Pearl od Sade, nejsladšího cukříku alba s Joshem Grobanem a Santanovou kytarou po boku, se na zbývající třinátce podílela Kidjo autorsky (ponejvíc s manželem Jeanem Hebrailem) nebo alespoň zasáhla do úprav, takže se dá říct, že měla všechno pevně v rukách a dotáhla to do konečné nepřeblýskané podoby. Však o ní Peter Gabriel prohlásil: „Má silného ducha a vnáší život do všeho, čeho se dotkne.“
Vynikající pan-africké popové album. A kdyby lidé z českých rádií místo sledování koláčů sledovanosti poslouchali hudbu, muselo by po čertech fantasticky vášnivým zpíváním přetékající Djin Djin znít etérem od rána do večera a od Michalů Davidů a Helenky Vondráčkové by byl alespoň na čas pokoj. Nebo navždycky.
Jiří Moravčík
