Goree (2006)
Akendengue
Lusa Africa / PJ Music
15.02.2006 | Rovníkem protknutý přímořský západoafrický státeček Gabon má o málo víc obyvatel než Praha. Tamní hudbu dokonce nevzali v úvahu ani autoři jinak naprosto vyčerpávající encyklopedie The Rough Trade -World Music. A přece tu žije jeden z velikánů africké hudby přirovnávaný ohledně politické aktivity k senegalskému Youssou N´Dourovi
Také Pierre Angoudame se kamarádí s presidentem země a na ministerstvu kultury bez něho nedají ani ránu, přestože v 70. letech, kdy patřil k nejotevřenějším kritikům gabonské vlády musel ze dne na den opustit stát. Od jeho debutového alba Nandino z roku 1974 se ale odvíjí veškerá historie gabonské popmusic a protože to následující Afrika Obota mu ve frankofonním světě získalo mezinárodní prestiž, vyslal za ním president posly, ať se vrátí domů. V Nigérii se totiž v sedmasedmdesátém roce konal všeafrický hudební festival a hlava státu zatoužila po vítězství. Stalo se, Akendengue nedokázal nechat Gabon ve štychu. Žije tu dodnes a natáčí alba považovaná v Africe za zásadní. Předznamenala éru world music a z tohoto vyjímečného hudebníka, zpěváka, básníka, filosofa a vizionáře učinila navždy klasika. Což zní sice hezky, nicméně v Evropě – ačkoliv ji koncertně procestoval křížem krážem a ve Francii i několik let studoval a pracoval – jeho jméno lidem moc neříká. Naděje mu svitla v roce 1994, kdy s francouzským skladatelem a producentem představil po všech směrech nadčasovou a unikátní nahrávku Lambarena – spojení dvou radikálně odlišných hudebních žánrů: duchovní hudby z rovníkových pralesů s kantátami J.S.Bacha. Ambiciózní projekt zaujal ale spíš odborníky než posluchače, takže Akendeguova kariéra se vrátila do starých kolejí. Přestal se honit za experimenty a následná alba se vrátila ke konvenčnějšímu, sofistikovanějšímu popovému zaměření. Na síle jejich textových výpovědí se však nic nezměnilo. I ve svých třiašedesáti letech zůstává Pierre Akendengue dál svědomím Západní Afriky a hybatelem společenských proměn.
„Už neplač Gorée, dnes je tvé jméno symbolem hrdosti,“ stojí na obale. Řeč je o třicet kilometrů od Dakaru vzdáleném ostrůvku, bývalém strategickém překladišti černých otroků. Od 16.století odsud do Ameriky lodě přepravily na deset miliónů Západoafričanů. Toto období připomíná na ostrově Dům otroků, s přízemními kobkami a dlouhou chodbou ústící do Atlantického oceánu sloužící k odklízení mrtvých těl. „Nezapomeňte na Gorée,“ zpívá Akendengue v závěrečné skladbě La Chanson De Goree. Album celé je pak věnováno úděsné otrokářské historii i způsobům, jak se s ní vyrovnat. Částečně v gabonském jazyce Myene, částečně ve francouzštině. Zpěváka doprovází početná kapela s klávesami, hráč na koru, sboristky a melodicky klenutý zvuk pak obstarávají programátoři, troufající si i na balafon.
Jiří Moravčík
