Secret Agent (2009)
Tony Allen
World Circuit / PJ Music
15.02.2010 | Může Tony Allen ještě někoho překvapit a rozkurážnit? Dokáže takřka sedmdesátiletý nigerijský bubeník nakopnout taneční adrenalin jako kdysi?
Allen chytil druhý dech, to je zřejmé a přestože ve srovnání se Seunem Kutim a jeho Egyptem 80 připomíná laskavého strýčka, album Secret Agent s plejádou výtečných muzikantů a zpěváků má šmrnc, o tom žádná.
Bubnuje za čtyři a přitom prý něžně, ostatně proto si ho kdysi vybrala francouzská písničkářka Charlote Gainsbourg. Vzpurnost afrobeatu, vymyšleného v 70. letech se saxofonistou Felou Kutim mu ale zůstává vlastní: konfrontace s dnešním životem v Lagosu u něho přechází v nestařecky konfliktní, nasrané texty. Dokáže s bubny zalevitovat v rytmech, které navždy určily ráz moderní africké hudby. Nezanedbatelným znamením, že by čerstvě vybuzený Allen mohl globálně potvrdit stoupající zájem o afrobeat potažmo jiný svůj zabijácký vynález, afrofunk, budiž label World Circuit. Jeho šéf Nick Gold totiž nevěnuje pozornost pouze zasloužilé minulosti, ale především jejímu přesahu do současnosti.
Na sofistikovaném afrofunkovém modelu se žahavými dechaři, nepostradatelnými klávesami, početnou kytarovou a bubenickou sekcí, ječivými hlasy sboristek a fantastických sólových nigerijských zpěváků Tony Allen předpokládaně nic nezměnil, podobně, že melodie v drtivých rytmech vnímáme až málem skoro naposled. Funky se kříží s jazzem, soulem a naija, tedy čímsi nedefinovatelným z Nigérie, bez čehož by ale tahle hudba pozbyla vší lákavosti.
Tonny Allen představuje se vším všudy afrického dinosaura: už zdaleka ne tak bojovně vykročeného, trhajícího střeva, za to všemi respektovaného.
Jiří Moravčík
