Mali Koura (2008)
Issa Bagayogo
Six Degress / Pohodlí
09.02.2008 | Podle mnohých nejparádnější africké album uplynulého roku, na čemž se vzácně shodly výroční ankety i běžní posluchači.
Čím si znovu takovou přízeň osmačtyřicetiletý malijský zpěvák a hráč na harfu kamalengoni přezdívaný Techno Issa vysloužil? Bezpochyby obdivuhodnou, bůhví odkud vyšťouranou dávkou čerstvé energie, kterou s francouzskými producenty napumpoval do už tak originálního a přesvědčivého hybridu starobylé malijské tradice a taneční elektroniky.
Odhalení tajemství Issova úspěchu není složité. Přispěla k němu doba přející podobným fúzím, od 80. let v Mali žijící francouzský producent Yves Wernert, spolupracovník Ali Farka Toureho a vlastník vyhledávaného bamackého studia Bogolan, kde vznikla předcházející Issova alba a především fakt, že příslušník kovářské kasty Bagayogo pochází z kraje Wassoulou, proslulém negriotskou výrazně rytmickou loveckou hudbou donsoton patřící mezi nejstarší přežívající africké hudební formy. Náleží multietnickému tajemnému loveckému bratrstvu požívajícímu v celé Západní Africe posvátné úcty. Před vstupem do pralesa žádali kdysi lovci duchy o přízeň hrou na posvátnou šestistrunnou harfu donsongoni, tvořící spolu s železnou „škrabkou“ karinyangu základ lovecké hudby z Wassoulou. Ta prošla v 80. letech revoluční proměnou: generační vřava jí přidala na rytmické intenzitě a symbolem novosti se stala harfa „mladých“ kamalengoni (Allata Bruylayem Sidibé dávno předtím upravená složitě naladitelná donsognoni). Zmodernizovaná lovecká hudba se postupně přesunula z Wassoulou do Bamaka a přizpůsobovala městskému prostředí, až nakonec s Issou Bagayogo a Wernertem skončila v náručí elektronických beatů.
Tihle dva spolu nejprve na počátku 90. let v Bamaku, kde se Issa živil řízením autobusu, natočili dvě akustické kazety. A protože na veřejnosti propadly, vrátil se Issa do rodné vesnice, aby se ze samého smutku od rána do večera ládoval drogami a za čas rozvedl.
V roce 1997 se znovu objevuje v Bamaku a přistupuje na Wernertovu nabídku novátorsky a na tehdejší poměry hodně odvážně zkombinovat akustickou kamalengoni s naprogramovanými rytmy, samply a příměsí reggae, hip hopu a rhytm´n´blues. Jak debutové album Sya (2000) tak následující Timbuktu (2002) se proměnily v globální hity, daleko překračující hranice Západní Afriky. Issa vystupoval na těch nejprestižnějších evropských festivalech, jeho skladby si podávali přední světoví Djejové a odvahu si s nimi dodávali další Afričané.
Issovu výlučnost potvrdila také deska Tassoumakan (2004), na níž kamalengoni střídá s loutnou ngoni, prvním nástrojem, který v mládí vzal do ruky.
Obecné nadšení provázející daleko nejvrstevnatější Issovu nahrávku Mali Koura pramení z jejího samotného vzniku: doma v kuchyni nebo na verandě Issa nahodil syrově nazpívané písně za doprovodu kamalengoni, zpěvu ptáků a zvuku projíždějících mopedů, do kterých v Bogolanu Wernert dotočil hlas famózní malijské zpěvačky Pamely Mapaha, kytaru a ngoni Mama Sissoko, akustické perkuse, koru a jednostrunné housle soku s flétnou. Konečnou podobu pak dostalo album ve francouzském Nancy: Wernertovy naprogramované bicí se syntezátory nepřeslechnutelně dobarvil francouzský instrumentalista a aranžér Gael Le Billan s delikátně jazzovým pianem Rhodes, akordeonem a kytarou, vědom si toho, že jakékoliv exhibování může přivodit okamžitou katastrofu, přejít v běžný dancefloor elektronikou ošetřené tradice. Billanovo jazzové funky s afrobeatově vzrušivou dechovou sekcí střídají jemné, melodické vyhrávky posílené flétnou, kontrastující s Issovým zvučným barytonem v jazyce Wolof, což novináře Douglase Heselgraveho přivedlo k prazvláštní myšlence: kdyby prý Miles Davis předělal Bitches Brew pro taneční scénu, neznělo by to jinak.
Jiří Moravčík
