A Town Called Addis (2008)
Dub Colossus
Real World / Indies Scope
09.02.2008 | Dub, a to v přímo v kolosální podobě, uprostřed Etiopie, kolébce lidstva a země rastafariánům zaslíbené. Jak příznačné. V tamním městě Aksúmu je údajně také uložena a v chrámu Svaté Marie Sionské přísně střežena židovská Archa úmluvy s kamennými tabulkami, na něž Bůh napsal deset přikázání. Podle pověsti, ji do Etiopie dovezl první etiopský císař Menelik I., syn izraelského krále Šalamouna a tajemné královny ze Sáby, vládnoucí daleko před Kristem na území dnešního Jemenu a Etiopie. S Archou úmluvy se do země dostal také hudební symbol Etiopie: begena, harfa krále Davida, svěřená mu samotným Bohem.
Na rozdíl od Billy Laswella, labelu Buda Musique, holandské skupiny The Ex nebo filmaře Jima Jarmusche se programátor a kytarista Nick Page (Count Dubulah), bývalý člen Transglobal Underground a dnes dua Temple of Sounds nevydal do duchovní země rastafariánů zkoumat pouze hudební dědictví zlatých 60. let, nýbrž na něj navazující žhavou současnost mládí, napasovanou později ve studiu Real World na moderní jamajský dub v podobě alba A Town Called Addis.
Etiopie koloniálním obdobím nikdy neprošla a její starobylá hudební tradice - polyrytmy z regionu Tigray, minstrelské pouliční písně Azmari, etiopská dvojsmyslná poezie Semenna-werq, a capella polyfonní zpěv národa Maale nebo náboženská hudba begena - proto do 30. let minulého století prakticky nedoznala výrazných evropských vlivů. S nástupem císaře Haile Selassieho do země dorazily dechové orchestry, měnící se brzy v prestižní záležitosti jakékoliv státní organizace. Repertoárová všehochuť začínající u operet a končící soulem se v 60. letech pod vlivem amerického jazzu, rock´n´rollu, nigerijského afrobeatu a rhytm´n´blues proměnila v sofistikovaný etiojazz, v oněch časech v Africe málem bezkonkurenční a studia Addis Abeby ve swingující Mekku muzikantů. Dokonce se říká, že kdyby císaře v roce 1974 nesvrhla komunistická lůza vedená Mengistu Miriamem, okamžitě tvrdě potírající západní hudební výstřelky, Etiopie by ve světovém měřítku získala možná statut hudební velmoci jakou představují například Mali se Senegalem.
Etiopská hudební scéna se od 90. let postupně vzpamatovává a Dubulahovo album představuje významnou část jedné velké mozaiky vzrůstajícího světového zájmu o ní.
Jednolitost nahrávky jakoby poznamenala skutečnost, že Etiopie představuje pro jamajské rastafariány duchovní území ( posledního císaře Haile Selassieho nazývali Králem všech černých lidí) a Pageův dub se tak vrací vlastně jakoby domů.
Prolíná se s etiojazzem, funky, tradicí a především s úžasnými hlasy zpěváků, novodobými azmaris, ze všech nejvíc se v současnosti podílející na obrodě nočního klubového života v Addis Abeba. Pro představu: věky věku se po zemi toulající bardi doprovázející se na lyru kraar, jednostrunné housle messengo nebo flétnu washnit. Tito komentátoři života, improvizátoři, sžíraví satirici a humoristé mají blízko k západoafrickým griotům. Komunisté tradici azmari prakticky vyhladili, když ale museli z Etiopie odtáhnout, znovu se vrátila na výsluní.
Na albu azmari reprezentují především mladí zpěváci: Sintayehu Zenebe, pro všechny Edith Piaf Etiope, držitelka Kora Awards Tsedenia Gebremarkos Woldesilassie, o nic méně žádoucí Desta Fikra, zručný hráč na messengo Teremage Woretaw s naříkajícím hlasem, ale také flétnista Getachew Werkley. Pamětníky zlaté éry zastupují zpěvák Bahta Gebrehiwot se saxofonistou Feleke Hailu, respektovaným hudebníkem, učitelem a dlouholetým spoluhráčem slavného etiopského zpěváka Mahmouda Ahmeda. Byl to Feleke, který Dubulaha zkontaktoval s nadějným mládím.
Skladby Dub Colossus těží především z lehkosti, s jakou Dubulah kombinuje elektronicky dub s jazzem, varhanami a klavírem nepřeslechnutelného Samuela Yirgaa se zmíněnými akustickými nástroji a ahmarským jazykem. Tryská z nich působivá síla, názor, spiritualita a momenty společného štěstí podtržené vrcholem alba: blues od řeky Nil Shegye Shegitu, v němž se ke zpěvákům přidává americký kytarista Skip McDonald (Little Axe) a irský kontrabasista Bernard O´Neil.
Dubulah alias Nick Page je Angličan, při poslechu alba byste za to ale ruku do ohně rozhodně nedali.
Jiří Moravčík
