Many Lessons (2008)
Bantu, Docta, Sister Fa & More
Piranha
09.02.2008 | Svět možná očekává, že čerstvý hip hopový vítr znovu zavane z Brooklynu, Detroitu. L.A. nebo Evropy, ale nenechme se mýlit, zítřejší vůdci hip hopu už povstali v Západní Africe. Průnik senegalských skupin na mezinárodní scénu tomu odpovídá. Trojice Daara J se například v roce 2004 podle BBC Awards World Music stala nejlepším africkým umělcem a její album Boomerang rok předtím nejúspěšnější světovou hip hopovou nahrávkou.
I když se vám nakrásně zajídá předůležitost, kterou hip hop připisuje sám sobě a sklon jeho fanoušků žehnat mu od rána do večera, jako kdyby snad neexistovala jiná hudba, pořád zůstává jednou z nejpronikavějších sond do velkoměstské společnosti v historii popmusic, protože vychází z přímé životní zkušenosti jeho tvůrců. To samé platí v Západní Africe.
Zatímco Evropané přijali hip hop jako čistě zámořský vynález, Senegalci v něm zřetelně okamžitě identifikovali „hudbu z vedlejší vesnice“ – obřadní staccatový ženský zpěv tassou nebo griotský rap kebetu. Proto může dakarská skupina Daraa J zpívat: „Hip hop představuje boomerang, který se po staletích vrátil z Ameriky do Západní Afriky, místa odkud vyletěl.“
Americký hip hopový mainstream prošel v Africe radikální proměnou – vrátil se k původní podstatě: ostře vyhraněnými, cílenými texty reflektovat život takový jaký je, stal se znovu nesmiřitelným hlasem mladé generace, rádcem a politickou zbraní, schopnou podňecovat povstání a změny. Didier Awadi, ideový vůdce tria Positive Black Soul to vystihl přesně: “Hip hop a naše generace jsme svázaní jako pastýř a jeho stádo, jako král a podanní, zloděj a zbraň, muži a prostitutky, Prorok a jeho stoupenci.“
I po dvaceti letech zůstává západoafrická hip hopová scéna v první řadě regionálním fenoménem, těsně napojeným na místní problematiku. Odráží se v něm ale veškeré proměny a také na sebe mezitím vzal do budoucna nezanedbatelnou roli: přemostil propast mezi Afričany a světovou africkou diasporou.
Tuhle skutečnost potvrzuje kompilace Many Lessons, zaměřující se na těsné propojení západoafrického hip hopu s islámem.
Při vědomí skutečnosti, že hudba má v islámském učení jasně daná pravidla - žádné nástroje, světské texty, natož společný tanec mužů a žen - a islámští fundamentalisté se nerozpakují proti jejich porušování tvrdě zakročit, protože to je haram (nepřípustné), obsahuje album vlastně všechny rysy nebezpečného rouhačství. Prorok přece říká, že jestliže lidé poslouchají a zpívají písně burcující vášně za doprovodu nástrojů a oplzle u toho tančí, jedná se o strašný hřích. Záleží ovšem na úhlu pohledu, protože je potřeba rozlišovat přístup k islámu v arabsky mluvících zemích a Západní Africe, kde se od 12. století praktikuje ve zcela odlišném pojetí.
„Pocházím ze země, kde jsou muslimové v absolutní převaze, ale kde si křesťané běžně berou muslimky. Víra je každého osobní věc. My nemusíme křičet já jsem ten nebo ten. Jediná věc, kterou potřebujeme je láska k Bohu a k jakému, tak to už záleží na vás,“ tvrdí mladý senegalský gangstaraper Keur Gui.
V Senegalu představuje důležitou součást společenského a politického života mouridismus – senegalská odnož islámského súfismu. Vykládá Korán s citem pro přizpůsobivost kmenovým obyčejům a s důrazem na fyzickou práci. Slovo marabutů – nejvyšších duchovních mouridismu – má v Senegalu větší váhu než jakékoliv politické prohlášení.
Album Many Lessons dokazuje, že v Západní Africe je konglomerát islámu s hip hopem coby součást každodenní kultury formující společenský život něčím naprosto běžným; podobně praxe raperů nechávat se inspirovat náboženskými tématy a nahlížet na sebe jako na mravní autority odhalující neřesti.
Volnomyšlenkářský islám malijské skupiny Les Escross rapera Salima Diallo nabízí ve skladbě Salamalekoum charakteristický zvuk elektroniky proložené balafonem, talking drumem, loutnou ngoni a dívčím vokálem. Blíží se mu i senegalský raper Rifo ve spojení s griotem Lamine Kouyatem hrajícím na koru. Bratři Pape „Biathe“ a Diasse Pouye tvoří Gokh-Bi System a žijí v USA, zvonivé struny loutny ekoting, starobylého předchůdce banja v rukách Mamadou Ndiaye je ovšem spolehlivě vracejí do Pikine, nejchudšího předměstí Dakaru, kde s mixem arabštiny, wolof a francouzštiny začínali. Z jiné, Mediny, kde vyrůstal i Youssou N´Dour zní prohlášení Gastona: „Sklízíme, co jsme zaseli.“
Melodické groove skladby My life in the Ghetto má sice pacifistické vyznění, přesto zpěváka Silatiguiho všichni přirovnávají k nekompromisnímu newyorčanovi Tupac Shakurovi, budiž mu země lehká. Na koru spoléhá také griot Amadou Lamine Ngom alias Doctu, legenda dakarského hip hopu, jinak respektovaný graffiti výtvarník, módní návrhář a skeptik: „Má země je plná lží, žebráků a chudoby a je otázka, jestli se to někdy změní.“
Raper General Snipe tím, že se narodil v Paříži, používá vypracovanější, studiově sofistikovaný zvuk na němž se nese ženský vokál Kiné Thian, obracející se k mladým Senegalcům: “Kdo naši zem zbaví korupce a nemocí, když z ní všichni utíkáte?.“
Výtečný, dramatický reggae hip hop Dread Skeezo má také ve všem jasno: “Jah nebo Allah, to máte jedno. Přečetl jsem celý Korán abych se dozvěděl kdo jsem a kde jsem se tady vzal. A odpověď? Jasně že žádná.“
Jamajský dancehall/reggae preferují rovněž African Akhlou, což je na míle vzdálené tvrdému gangsta rapu skupiny Keur Gui, netající se svou násilnickou minulostí.
Překvapuje přítomnost Ade Bantu, i když ze strany labelu Piranha jde o logický tah: Bantu, pocházející ze smíšené německo-nigerijské rodiny a za přispění kapely Brothers Keepers kralující německé hip hopové scéně, patří mezi největší raperské hvězdy katalogu.
Z přesvědčení, že americký hip hop, který už dávno upadl do sebeparodie a všechno se v něm točí okolo obtloustlých milionářů, prý představuje hip hopový pupek světa, vás Many Lessons spolehlivě vyvede. Věřte tomu.
Jiří Moravčík
