Yatra (Nomadic Souls) (2009)
Kailash Kher
Cumbancha / PJ Music
05.01.2010 | Základní informace o Bollywoodu: indické filmy nejsou ničím jiným než opulentními muzikály. Pozlátkem pro chudé s nutkavou potřebou v kině tančit. Jejich záběr se přitom nevztahuje pouze na indický subkontinent: zjednodušeně řečeno, kde se nedostává peněz na Hollywood, nastupuje Bollywood.
Patří proto ke všednodennosti Asie, Indonésie a Afriky. Číslům s tím spojených se pak nechce věřit. Například u playbackových zpěváků, řešících dilema režisérů s hudebně nepoužitelnými herci. Přes sedm tisíc filmových písní? Patnáct milionů prodaných alb? Status hvězd o kterém nesnil ani Michael Jackson? Na Bollywoodu nic zas tak neobvyklého. Největší továrna na sny se zkrátka míjí s parametry západního showbusinessu. Oslavovaný Kailash Kher skrze své mládí k podobným metám teprve míří, megastar indické popmusic už je ale dávno. Nepředstavujte si ovšem filmového dělníka co ke slávě přišel jako slepý k houslím. Na klasické indické hudbě a súfijském qawwali vyrostlého sedmatřicetiletého zpěváka přirovnávají k Nusrat Fateh Ali Khanovi. Albem mezinárodně debutující Kher (doma jich má přes sedmdesát a většina skladeb v nových verzích pochází z nich) je také autor výrazně originálních, jen tak brzy nevyprchávajících sofistikovaných skladeb, respektovaný oscarovým A.R.Rahmanem, Ravi Shankarem i Eddie Vederem z Pearl Jam. Od fenomenálních bollywoodských hitmakerů, nepřemýšlejících kam sáhnout pro inspiraci, kdyby to měla být i jihočeská lidovka, se v jednom ale odlišuje: Kher jako jeden z prvních zanesl do Bollywoodu a následně nesmírně zpopularizoval súfi písně, záležitost kolem níž se dlouhá léta našlapovalo hodně opatrně. Zatímco qawwali ( hudební forma súfismu, neortodoxního islámského mysticismu) pro indické filmy dávno před svou smrtí skládal také velký Ali Khan a po něm další, až si je bez rytmicky strhujícího qawwali nedokázal nikdo málem představit a neřešila se ani jeho kontroverznost vůči běžnému islámskému učení, s pop verzemi qawwali – súfi písní - se mnozí smiřovali velmi těžce. Mystickému učení se prý dostalo znesvěcující stádní mentality. Trend masového objevování druhdy zakázaného ovoce ale puritáni nezastavili a Kher se dnes nerozpakuje ve skladbě Dilruba qawwali propojit s funky a reggae. Hluboká úcta k náboženské víře ze 13. století a emotivnímu, tranzovnímu qawwali promítnutá rovněž do duchovně abstraktních textů, Kherovi brání proměnit ho v povrchní plácnutí do vody; ne vždycky staví pouze na súfismu a v ten moment se skladatelově nevypočítatelně všežravému přístupu nestačíme divit: skladba Na Batali Tu by se mohla klidně objevit v muzikálu Hair a do qawwali Jboomo Re se vplížilo přátelství s Habibem Koitém z Mali.
Doprovázený kapelou Kailasa (Nebe) s rovněž skládajícími bratry basistou Nareshem a kytaristou Pareshem Kamathovými do níž patří ještě klávesák s perkusisty, je Kher v kontrastu k Rahmanovým tanečním elektro beatům a studiově vyšperkovanému opulentnímu zvuku. Tolik se nerozmachuje, srší spíš drobnými nápady (afrobeatové dechy), rytmickou proměnlivostí, retro vsuvkami s hammondkami, hitovými refrény a daleko větší žánrovou otevřeností. Z našeho pohledu tak Kailash Kher představuje ambiciózního poprockera s „duší Nusrata Fateh Ali Khana“.
Vítejte v nevázaném Bolywoodu, světě všeho možného.
