Rising Tide of Conformity (2009)
Peyot for President
Sordid Soup Records
05.01.2010 | Když se Bob Dylan s Joan Baez nechali v roce 1964 vyfotit před plakátem Protest: Rising Tide of Conformity, nestál prý svět ještě tolik za hovno. Uběhlo pětačtyřicet let, všechno se změnilo k horšímu a musíme si vybrat: stát se součástí povstání nebo nečinně sedět u televize.
Význam plakátového sloganu dostal podle vůdce skupiny Pietro di Mascia rozivější rozměr. „Myslete postranně a neobávejte se toho, co zjistíte,“ řve přes megafon do publika za burácení londýnské kapely produkující živelnou směs punku, flamenca, šílenství jihoamerických karnevalů, hip hopu, mexického mariachi, salsy, nasamplovaných pouličních zvuků, citací Johnny Clegga a projevu George Bushe. Časté přirovnání k Manu Chao sedí: objevil je, požehnal jim a vyvezlv roce 2007 na turné. Tím ale spojitost s multikulturním randálem populárního světoběžníka končí, jeho levičácký anarchismus je proti politickým názorům Peyot for President totiž vyslovený čajíček. Nikdy nebyl ani tolik hodně sprostý. Ve svém politickém Manifestu se skupina hlásí ke všemu, co v kontroverzně spekulativním filmu Zeitgeist: The Movie tvrdí jeho tvůrce Peter Joseph. Představují ale i vlastní návrhy: vyměnit nestabilní a neudržitelný kapitalistický řád, zakázat reklamu a televizi v její dnešní podobě, podat pravdivé informace o nevyvratitelném spojení mezi pojídáním zvířecích produktů a nebezpečnými nemocemi. A také se máme připravit na lidovou revoluci; konec nadnárodních korporací a Velkých bratrů.
Hudba Peyot za silnými slovy rozhodně nekulhá, vlastně je sympaticky hravá, kupodivu nepředvídatelná, energicky výbušná, na koncertní show jako dělaná. Multikulturní krédo podtrhuje sestava Peyot: di Mascio je napůl Ital napůl Angličan, Sabio Janiak Polák, Luis Castaneda pochází z Kolumbie a perkusista Ulisses Bezerra z Brazílie ( syn písničkáře Bezzera da Silva).
Hodně chválené, španělsky a anglický zpívané debutové album jim pomáhala natáčet bezmála dvacítka hudebníků ze všech koutů zeměkoule: například houslista Sami Bishai (Digitonal, Yasmin Levy), uznávaný hráč na flétnu ney Louai Alhenawi z ansámblu Natachy Atlas nebo respektovaná osobnost londýnsko-asijské scény, perkusista Pandit Dinesh.
A jestli všechen ten politický humbuk berou samotní Peyot for president vážně? Tvrdí, že určitě ano, i když di Mascia jen tak mezi řečí dodává: „Aby nám dávalo smysl, vzali jsme si raději kousek peyote.“
Jiří Moravčík
