Rivermudtwilight (2009)
Les Triaboliques
World Village / PJ Music
05.01.2010 | Justin Adams, Ben Mandelson a Lu Edmonds; angličtí dinosauři world music. Destruktéři předpokládané neslučitelnosti. Muzikanti, producenti a organizátoři – Lu s Benem patří k zásadním architektům veletrhu WOMEX a tahounům dění na scéně world music – odjakživa ovlivnění hudebním mišmašem americké hudby 20. století, v němž sehrálo důležitou roli blues. Podle svých slov ale v uplynulých letech, během cest po Africe, Blízkém východě, Balkánu, Sibiři a Asii narazili na neméně inspirativní směsná ložiska. Nyní, spojeni pod hlavičkou Les Triaboliques, se rozhodli své zkušenosti interaktivně sloučit na albu Rivermudtwilight.
Novinář Chris Nickson sice dosavadní práci tria zhustil do věty, „že učinkovali ve více projektech, než měla většina z nás teplých večeří“, přesto, s vědomím toho, že ne každý tuší s kým má tu čest, malá rekapitulace. Někteří z nich zanechali v Čechách silnou stopu: do detailů představený kytarista Justin Adams s Plantem a Juldehem Camarou a neznámý Ben Mandelson s produkcí čechomorského alba Co sa stalo nové. Multiinstrumentalista, bývalý člen Magazine, spoluzakládal s Lu Edmondsem legendární pseudobalkánskou skupinu 3 Mustapha 3 (odtud jeho druhé jméno Hijaz Mustapha), produkoval alba The Klezmatics a Värttinä, zahrál si s Pogues, Corey Harrisem a Billy Braggem. Edmonds začínal v punkových Dammed, prošel The Mekons a P.I.L, byl manažerem Yat-Kha, dovážel do Evropy kubánskou hudbu a pro pořádek, Uncle Mustapha je také on.
Dávní punkeři, tak rádi se pohybující v libovolném prostoru, patří navíc k vyhledávaným hráčům na nejrůznější exotické strunné nástroje - bouzouki, saz, cümbüş (bezpražcová loutna na pomezí banja a oudu), mandolíny, arabská loutna oud, bazouki nebo tambura – a na nich stojí originální zvuk alba; samorostlého novotvaru, z něhož se odlupují drahokamy, doslova návnady na posluchače, pro které budete dlouho hledat slova. Jde o čisté „strunění“ se zvrásněnými hlasy bez baskytary, bicích a kláves; prazvláštních uchopení až nepříslušně vybraných povědomých skladeb střídanými vlastními, na nichž se podílel také producent Rob Keyloch (Bellowhead, Čechomor, Boban Markovič).
Židovskou tradiční píseň Hora Anicuta Draga promíchali se skladbou Don't Let Me Be Misunderstood, známou od Niny Simone i Erika Burdona bez mrknutí oka způsobem, až zapomenete dýchat. Stejně tak, když Edmonds rusky zpívá vlastní blues Gulaguajira (I The Dissolute Prisoner) v kubánském rytmu a myslí přitom na vězeňské songy Leadbellyho. Od něho je blízko k přenádherné verzi tradičního blues Jack O'Diamonds, písni o promarněném životě, jejíž melanchonii takhle snad nepředestřeli ani Blind Lemon Jefferson nebo Ramblin' Jack Elliottt. A když spustí dravou Black Earth Boys – poctu slavnému slepému tureckému minstrelovi Aşıku Veyselovi – musíte si nutně položit otázku, kam se poděl všechen ten smutek s ním spojovaný. Ale tak je to na albu se vším. Nic tu nesedí a proto je tak skvělé a vyjímečné.
Jiří Moravčík
