Eternal (2009)
Huun-Huur-Tu & Carmen Rizzo
Electrofone Music
05.01.2010 | Pokud budete hledat přímé spojení mezi tuvinskou skupinou Huun-Huur-Tu a popmusicovým elektroprogramátorem Carminem Rizzo, zřejmě ho nenajdete. Jejich společné album se přesto zařadilo mezi vyhledávané nahrávky roku 2009. Nic na tom, že se během natáčení nikdy nesetkali a tak vzdálené oblasti jako je sibiřská step a sanfranciské Fantasy Studio propojil internet.
Před námi stojí jedna tatáž otázka – do jaké míry lze minulost napojit na současnost; usadit starobylé do novodobého kontextu. Lze prostředky z popmusic zanést lokální tradiční hudbu na světovou scénu aniž by ji tím nedegradovaly na pouhé exotické koření? Mají pravdu puritáni považující napojení syrové přírodnosti na elektroniku za barbarství nebo naopak ti, co v takových fúzích spatřují jedno z možných řešení jak k zapomenutým tradicím přilákat mladé publikum, získat pro ně publicitu a umožnit jim zapojit se do tvůrčího procesu, který v nejednom případě oddálí směřování do muzejních vitrín? Jednoznačné rozhřešení neexistuje. Spolehlivější odpovědi se dočkáte, budete-li podobné fúze posuzovat případ od případu. Není proto od věci, znát souvislosti. Eternal totiž může na první pohled zapadat do škatulky vychytralé módní fúze. Vždyť na Grammy dvakrát nominovaný studiový mág Rizzo vyhledávaný Sealem, Coldplay, Alanis Morissette nebo Paulem Oakenfoldem má k hrdelnímu zpěvu a sibiřské Tuvě blízko asi jako pražská kapela Garáž k pralesním Pygmejům.
Pokud tedy manažér skupiny Vladimír Oboronko usoudil, že pro Tuvince nastal čas postoupit do dalšího patra zviditelnění, musel vědět, na jak tenkém ledě se pohybuje. Měl se však čeho chytit: Rizzo na scéně world music vysoce boduje v triu Niyaz, elektroakustické odpovědi otázku, jak by zněla hudba perských súfijů, kdyby tehdejší muzikanti měli k dispozici dnešní studiovou technologii. A když se domlouvali, mohl Oboronkova uklidnit Rizzův vzkaz jeho svěřencům: „Já vím, že jste pracovali s Kronos Quartet, Ry Cooderem a dokonce se Zappou, ale nezlobte se, to nebyli Huun-Huur-Tu. Nikdo neměl šanci poznat vaši hudbu do hloubky, což naopak je mým cílem. Nehodlám ji remixovat. To by bylo příliš jednoduché a neuctivé. Chci se stát vaším spolupracovníkem, spolutvůrcem co přirozeně splynul s vaší hudbou. Dejte mě ale volnou ruku.“
Zvukové setkání hudebníků ze dvou kontinentů - „schůzka naslepo radikálně odlišných kultur“ - mohla začít. Technicky nesnadný úkol sloučit tuvinské témbrové ladění, vzpírající se notovému zápisu, nezvyklé rytmy a především zvuk unikátních akustických nástrojů souznících s hrdelním zpěvem se syntezátory se Rizzovi nevymknul z ruky. Skladby nerozřezal na samply, nezdeformoval obvyklým hip hopem a přehlušujícím technem; nezkřivil jim jediný vlas. S aranžérem a skladatelem Markem Governorem je obalil vzdušně vzletnou, hymnickou atmosférou dotaženou přidaným klavírem, trumpetou, smyčci a ambientem a tempo občas vedle bubínků tabla zdramatizoval elektronickými beaty. Zdůraznil spirituální duchovno vycházející z vnitřní energie. Pastevecké písně inspirované zvuky přírody zmonumentizoval a zmajestátněl. Prodloužil tak okamžiky vytržení z akustického kvarteta, nechal je doznít do úplného konce, do samotného ticha. Jako sakrální obřad.
Rizzova práce se blíží nahrávkám Hectora Zazou. Ostatně ten všem pochybovačům kdysi vzkázal: „Nezáleží jestli použiješ elektronické či akustické nástroje - hlavní je, aby výsledek zněl organicky.“
A předností výborného alba Eternal je právě uvěřitelná organičnost.
Jiří Moravčík
