Princes Amongst Men: Journeys with Gypsy Musicians
10.11.2005 |
Důvod, proč si knížka novináře Gartha Cartwrighta Princové mezi lidmi: Cesty s cikánskými hudebníky získala celosvětový obdiv, spočívá možná v tom, že autor pochází z Austrálie a jeho pohled tudíž není poznamenán vnímáním v Evropě ne zrovna dvakrát oblíbeného etnika. Cartwright knížku pojal jako faktografií nezatížený volnější cestopis po východevropských osadách, městských ghettech a hudebních festivalech, přičemž do něho nenápadně vsouvá historii: balkánské etnické války nebo holocaust. “Chtěl jsem vyzdvihnout oslnivou krásu cikánské hudby a přitom neměl v úmyslu napsat knížku vyloženě jenom o ní,“ říká autor.
Zkoumá v ní rasismus, vztah majoritní společnosti, zaobírá se detailním pozorováním kulturních zvyků, nicméně na otázku, proč v knize používá označení Rom a na obale stojí Cikán, odpovídá – upřímně – že si je vědom toho, že na Východě je pro spoustu lidí označení za Cikána nepřijatelné, urážlivé. Na Západě, kde cikánský jazyk už dávno vymřel tomu tak není a slovní spojení španělský Cikán zní skoro humorně. Připomíná také, že v Německu připravují památník romského holocaustu a rovněž se nemohou dohodnout, zda Cikán nebo Rom, nehledě na to, že se jim tam vedralo ještě označení Sinti, tedy název největšího německého romského etnika.
