Událost na šperhák
30.08.2009 | Jakoby se nechumelilo, navzdory ekonomické krizi a s vědomím chystání oslav pětadvacátých narozenin na příští rok, což znamená nevystřílet si patrony předem, předvedly Folkové prázdniny opět své parádní číslo: obohatily, bez varování překvapily a zabalily do nádherné hudby.
A dalších záležitostí, to protože osmidenní přehlídka je také o divadlech, workshopech, tvůrčích dílnách a kolokviu, bez přehánění unikátním, v rámci českých festivalů jediným setkáním etnomuzikologů, publicistů a vůbec lidí, dlouhodobě zapálených do tradiční hudby, lidové kultury a world music.
Dvoudenního besedování a poslouchání vůbec ne suchopárných mudrlantských přednášek se vedle návštěvníků Folkovek zúčastnili také hudební hvězdy: Liam Ó Maonlai s Rupou Marya. Debatní kruh na závěr každého dne pak představuje zajímavou exkurzi do myšlení vědátorů a domácích terénních sběračů zanikajícího domácího lidového materiálu, jejichž práce je konfrontována se zkušenostmi publicistů s hudbou odjinud. Nezřídka všichni zjistili, jak úzce jsou kultury z celého světa v principu podobné těm moravským nebo jihočeským propojeny, přičemž, jak sami přiznali, o mnohých neměli ani zdání. Každoročním výstupem je velmi cenný sborník z minulého roku obsahující všechny příspěvky.
Letos se například Jiří Traxler vrátil k zápiskům Jana Jeníka z Bratřic, Lucie Uhlíková objevovala židovské vlivy v moravské lidové hudbě, už neexistující (naposled se konal v 70. letech minulého století) pohřební rituál z jihočeských Blatna na autentické nahrávce představil Lubomír Tyllner a Juraj Hamar s noblesním humorem otevřel neznámé a opomíjené ( přístupné sbírky sestavovali povětšinou kněží, přes jejichž filtr necudné písničky o pičkách nepronikly, takže musel za pamětníky a do jiných pramenů) téma erotiky v lidové písni.
Dramaturg Folkových prázdnin Michal Schmidt i tentokrát festival zastřešil jednotícím tématem - Radosti i smutky: v životě a muzice – a podobně jednotlivé dny. Do jejich programu pak vybírá hudbu spřízněnou žánrem, historickou zkušeností a filosofií, přestože jednotlivé učinkující od sebe dělí celé kontinenty, během koncertů mezi nimi přeskakuje souznění, rozfoukaná v zákulisí v další spolupráci nebo alespoň přátelství, výměnu názorů, kontaktů a rad.
Čankišou si tak zahráli a pokecali s kamarádem Rajerym, hráčem na bambusovou citeru valiha z Madagaskaru, kluci z Terne Čhave, co po letech roztančili publikum, až se podloubí renesančního zámku zakymácelo, nevěřícně poslouchali polské hlasové zjevení Joannu Slowinskou a neméně fenomenální zpěvačka Lucia Pulido z Kolumbie tančila s Rupou & The April Fishes. Tahle indická lékařka a písničkářka, celým jménem Rupa Marya, léta žijící ve Francii a nyní v San Francisku pro mnohé znamenala se svou kapelou naprostý vrchol Folkovek. Strhující, odvázané vystoupení s mnoha novými skladbami ji představilo jako silnou autorku, možná jednu z nejeklektičtějších v současnosti. Trombonista s trumpetistou, akordeonistkou, kontrabasistou a živelným bubeníkem navalili do publika pelmel snad všeho myslitelného a intenzitou podle slov přítomného Petra Dorůžky, zdaleka překonali koncert na festivale Babel v Marseille; což je co říct, protože se jedná o takový malý středozemní WOMEX.
Autor těchto řádků musel pro změnu poopravit názor na kapelu Moishe´s Bagel: svérázné pojetí klezmeru zabaleného rovněž do všeličehos.
Před jejich uměním vždy smekl a nepochyboval o něm. Ona pověstná jiskra ale nepřeskočila. Už se dokonce smířil s tím, že přes vší snahu pro něho tihle Skotové zůstanou v přihrádce mimořádné, leč tělem necloumající hudby. Pak v pondělí spustili na zámeckém nádvoří a třískli s ním doslova o dlažbu. Něco tak strašlivě vtahujícího už totiž dlouho nezažil. A od Moishes Bagel upřímně ani nečekal. Sežrali ho lidově řečeno zaživa. A houslistku Jitku Šuranskou zřejmě také, protože po koncertě nahlas přemýšlela o tom, že se dá ke skotskému kolegovi Gregovi Lawsonovi na učení. Joanna Slovinska, co celý koncert protančila, zase přiběhla za Michalem Schmidtem, objala ho a upřímně vyhrkla: extra!
Velký zážitek všem připravila také drobounká portugalská zpěvačka Dona Rosa, reprezentantka stylu fado. Zdaleka neotesanějšího než nabízí její krajanka Mariza. Vysvětlení na to je: odmalička slepá Dona Rosa má za sebou zkušenosti bezdomovkyně a žebračky, které kdysi dávno někdo daroval triangl a poradil, aby se pokusila živit zpěvem. Všechno její trápení v jejích písních slyšíte, nicméně v nich nepřevažuje. Dona Rosa dokáže zpívat i nádherné milostné, nadějí vonící skladby.
K magickým okamžikům už vloni patřil popůlnoční koncert Tima Eriksena v kostele v kostele sv.Jana Křtitele; až tak, že jeho záznam letos vyšel na albu Northern Roots / Live in Náměšť u Indies Scope. Představitel zapomenutého amerického vokálního stylu Sacred harp se na Folkovky opět vrátil: vedl dílnu Sacred Harp a s žáky vystoupil v kostele, vedle svého vlastního koncertu na zámku, kde pokřtil i zmíněné album a naší novou knihu Když píseň tluče křídly do oken. Ďábelský chlapík co si vystačí s housličkami, kytarou nebo banjem a zatáhne vás kamsi do období války Severu proti Jihu.
Zatímco Timovo album produkoval Dušan Svíba, Michal Schmidt sestavil výběr toho nejlepšího z loňského ročníku na albu O dřevě, z něhož slyšíme dánské Majorstuen, Luciu Pulido, Hazmat Modine nebo Waterson: Carthy.
Možností připomenout si touto formou chvíle, kdy se vám motá hlava z muziky, jakou jste s největší pravděpodobností ještě nikdy na živo neslyšeli, se Folkové prázdniny také od jiných festivalů liší.
V kostele vedle Tima Eriksena rozezněl varhany improvizacemi na téma Bouře a vánky i zámecký kastelán Marek Buš a kapli sv. Anny pro změnu venezuelský jazzový kytarista Aquiles Baez, který v Náměšti doprovázel Luciu Pulido.
Syrovou, jako šmirgl hrubou muziku z Karpat zahrála polská Transkapela a v ten samý večer se třistakilometrovou rychlostí opřel do cimbálu Unger Blázas, leader maďarské skupiny Cimbaliband s hlasem zpěvačky Eszter Szita. Snad každému bylo v tu chvíli zřejmé, že východ Evropy představuje nadále nevyčerpatelné zřídlo nespoutané, skřípající, velkoměstem dosud nedotčené vesnické hudby, jakou nikde jinde neuslyšíte. Další 
vrcholy Folkových prázdnin, přestože jim sekundovala cimbálovka legendárního primáše Martina Hrbáče a v neděli festival uzavírající rumunský rychlodechovka Fanfara Zimbrul.
A jen tak pro pořádek: na Folkových prázdninách zahráli také Bezobratři, Hudecká úderka (Jiří Plocek s Jitkou Šuranskou), Vladimír Mišík & ETC, irská skupina The Pale, Dan Bárta & Robert Balzar Trio, Ray Wilson, slovenská šansoniérka Szidi Tobias, Katka Garcia & Garcia & Jan Hrubý, písničkářka K.C. McKanzie a celá řada dalších na vedlejší Open Scéně. Divadla ani nepočítaje.
„Bojím se událostí, ke kterým mám klíč, raději otvírám šperhákem události, o které se nelze zranit. Bojím se událostí, ke kterým mám klíč,“napsal Bohumil Hrabal. Ano, překvapivost zůstává nejsilnější zbraní hudby, jejíž zlomek máte možnost zaslechnout na ojediněle koncipovaných Folkových prázdninách.
Michale a vy všichni, co jste se o to zasloužili, gratulujeme.
Foto: Yvetta Stránská
Jiří Moravčík
