World Music - Malý průvodce světem world music

The Womex Awards 2017 - Oumou Sangaré & Petr Dorůžka

03.09.2017 | Světově proslulá malijská zpěvačka a náš neméně respektovaný hudební publicista převezmou 29. října na veletrhu Womex v polských Katovicích prestižní ocenění. Zařadí se tak mezi nejvýznamnější osobnosti globální hudby.


Oumou Sangare proslavila hudbu z malijského regionu Wassoulou a zároveň od samého začátku své třiceti leté kariéry brojí ženskému bezpráví - mluví odvážně nahlas o věcech, co v Mali víc tabu už snad ani být nemohou. Postavila se proti společenskému řádu, zasela bouři, před kterou se nedalo schovat. Napadne vás, není nic jednoduššího, než s takovou rebelkou udělat krátký proces, zatrhnout jí tipec a bylo by po starostech. To by možná šlo v případě, že by její slova nedoprovázela  smělá moderní hudba jakou Mali předtím neslyšelo. Letos vydala po osmi letech nové album Mogoya,které na Womexu představí na slavnostním koncertu.

Domácí Mr.World Music a průvodce po neprobádaných hudebních cestách Petr Dorůžka si i přes svůj věk udržuje jiskřivý a objevitelský pohled na hudbu, kterou by mu mohly závidět mladší ročníky hudebních publicistů. Vedle toho dramaturgicky radí několika festivalům a je členem týmu mezinárodního showcase festivalu Czech Music Crossroads, který spoluzakládal a na kterém vytváří a moderuje  program panelových diskusí zaměřených na aktuální hudební dění.

Petr Dorůžka & Petr KoláčekPetr nevystudoval ani žurnalistiku, natož etnomuzikologii, ale zvukovou techniku na elektrotechnické fakultě ČVUT. Nehraje ani na žádný nástroj, což mu vrásky nedělá. „Mezi hudebními psavci se říká, že ti co umí hrají, a ti co neumí hrát o tom píší. Já vidím svoji roli jako můstek mezi těmi co hrají a jejich potenciálními posluchači, kteří (v mém žánru obzvlášť) potřebují nějakou zkratku k hudbě vzdálené zeměpisně a kulturně, nikoli však emocionálně,“ vysvětlil před nedávnem Petru Koláčkovi, flétnistovi ze skupiny Gothart.

V rozhovoru s Janem Burianem, vedeném pro zpravodaj Sekce mladé hudby  Kruh v roce 1982, na svou roli nahlédl i z jiné strany, když řekl: “Nikdy jsem neměl za cíl prosadit  se jako autorská osobnost, šlo mě spíš o muziku.“ Ačkoliv publikuje od osmnácti let, na svém kontě má pouze jednu knihu Šuplík plný Zappy (84; druhé, o Hrátky s Captainem Beefheartem rozšířené vydání vyšlo o devět let později), antologii Hudba na pomezí (91) a významnou kapitolu o world music ve sborníku Beaty, Bigbeaty, Breakbeaty (98). Jádro Petrovy tvorby ovšem leží jinde: v rádiu a  úctyhodném množství článků pro nejrůznější magazíny, zahrnující neotřelé rozhovory a reportáže z exotických míst, která léta na svých cestách vyhledává. A pokud by se pro něho hledala co nejvýstižnější charakteristika, souvisela by se skutečností, že byl odjakživa  přede všemi o krok napřed.

Když domácí posluchači v 60. letech teprve dešifrovali poselství a přelomovost desek sanfranciských psychedelických kapel, The Doors, Janis Joplin nebo Dylana, on už je dávno pouštěl na svých pionýrských poslechových pořadech. Dřív než jiní nám osvětlil fenomén Franka Zappy. Toho dokonce propašoval do ostře sledovaného rozhlasového pořadu Větrník, který s kolegou Františkem Horáčkem, než „byli odejiti“,  uváděli na sklonku 70. let na stanici Vltava. Vrátil se tam v roce 1988 a každý týden od té doby uvádí vlastní pořad Hudba na pomezí, jehož náplň se od nahrávek  Laurie Anderson, Johna Cagea a minimalistů postupně zaměřila na world music. Pořád má i mezinárodní dopad: od roku 1990 v něm máme možnost slyšet aktuální pořadí evropského žebříčku world music (WMCE), sestavovaného panelem desítek dýdžejů z předních evropských rozhlasových stanic, do něhož patří také Petr Dorůžka.

A co ho vždycky přitahovalo k hudbě stojící na okrajích zájmu široké veřejnosti? “Nejprve mě motivovala intuice. V roce 1967 jsem znal v Praze tak dva lidi, kteří slyšeli o Velvet Underground – a oběma se ta kapela nelíbila. Způsob, jak se pak během dalších dvaceti pěti let zdejší ohlas Velvetů proměnil, mě ujistil, že se vyplatí setrvávat u věcí, které zpočátku vnímá extrémně málo lidí. Jenže – když se taková hudba stane středem širšího zájmu, ztratí přitom spoustu ze svých dřívějších půvabů. Proto se domnívám, že se vyplatí sledovat hudební trendy v době, kdy ještě nedospěly do stadia čehosi zavedeného a předvídatelného a kdy se chovají jako bezprostřední, nevypočítatelné a značně životadárné živly.“

World music sice už dávno nepředstavuje trend, nicméně zmíněnou nevypočítatelnost si udržela, což pro hudební vnímání Petra Dorůžky zřejmě představuje zásadní věc. Jinými slovy, má stále co nacházet.  Zjistí-li například, že se dejme tomu africká hudba nachází v útlumu, vyrazí za šamany na Sibiř nebo za Rossem Dalym na Krétu a o silná témata nemá opět nouzi.

Petr Dorůžka & Jiří MoravčíkJak jsi se vlastně dostal k world music? Kdy nastal pomyslný zlom? S nahrávkami Petera Gabriela, Briana Ena či Talking Heads? Zněla moje další otázka v onom rozhovoru. „Dávno před Gabrielem a Talking Heads  mě fascinovaly gamelany, indická hudba na Koncertu pro Bangladéš, steel bandy z Trinidadu či mručení mnichů z Tibetu. Když potom Gabriel poprvé uspořádal festival WOMAD, podařilo se mu realizovat sen, který dlouho před ním sdílely spoustu dalších lidí na celé zeměkouli,“ odpověděl Petr.

Podobný sen pomohl zrealizovat také v Čechách. Od samého začátku úzce spolupracuje s organizátory mnoha tuzemských festivalů. Nabízí kontakty, ze zahraničí přiváží tipy na zajímavé, často nepříliš známé a zanedlouho světem oslavované kapely, stojí za nezbytnou propagací a jako takový, v roli správného muže v pozadí,  se vlastně už dvě dekády podílí na průběhu přijetí world music u nás.

Petr DorůžkaO Petrovy zkušenosti stojí také jinde: v letech 2003-2005 byl členem poroty festivalu Sajanskoje kolco, na nespočet dalších po celé Evropě je coby odborník zván a předloni se stal jedním ze Sedmi samurajů, tedy rok co rok měnící se prestižní „komise“ vybírající účinkující na veletrh WOMEX.

O jeho články, reportáže a recenze stály a nadále stojí také významné zahraniční časopisy Dirty Linen nebo fRoots. Souhrn svých aktivit, včetně aktualit a rádiových playlistů, pak nabízí na webové stránce.

Petrovy rozhlasové pořady pro Český rozhlas, jímž vévodí  Hudba na pomezí, si natáčejí generace posluchačů. Představuje pro ně informovaného průvodce po klikatých neprobádaných cestách, často jedinou možnost slyšet v Čechách unikátní exotickou hudbu. Mnoho z nich přitom nasměroval k vzácným kulturám, pomohl jim ozřejmit jejich fascinující historii a zbavit pocitu marnosti, že už není co poslouchat. 

Jiří Moravčík

Foto: Yvetta Stránská; Czech Music Crossroads

Zpět na titulní stranu